Rodiče mají prarodiče. Všechno je těžké břemeno. Jeden důležitý pan profesor by rád odbřemenil ony rodiče, kteří jsou doma s dětmi. „Ono to není nic příjemného, pokud mají malé děti a jsou s nimi pořád doma.

„Pravda, v žádné době nebyli rodiče stále s dětmi doma. Zvláště ne ti „z králíkáren“ – obyvatelé panelákoví jistě odpustí, že jsem použila nešťastný výrok kdysi pronesený panem prezidentem Havlem. Školka, škola, družiny, kroužky… doby, kdy si děti běhaly jen tak, zapadly kdesi v času. Rodiče a děti… jedno břemeno, děti a prarodiče druhé břemeno. Zavřené jsou školky, školy i domovy důchodců. Pravda – díky té karanténě se přece jen jednomu druhu dětí trochu odbřemenilo. Přibyl jim čas, který trávili návštěvami u svých stařenek a staroušků, oficiálně nazývaných senioři. Tedy těm, kteří využili všech vymožeností doby a zajistil starým příbuzným co nejklidnější stáří. A aby se to vyrovnalo - břemeno jejich vlastní

děti - jim zůstalo na krku. A třeba i proto, že ač většina soběstačných prarodičů je zvyklá a ráda hlídá potomky svých dětí, pobývá sice doma, leč přece také v izolaci. Inu je to divná doba. Nebo ne ? Ještě, že jsou ty počítače. Snad přece jen i ty rodiče tak trochu odbřemení. I když – když si ty dětičky upletli, tak ať se o ně konečně starají. A nejen díky tomu, co si mohou zaplatit. Marie Špačková