Nic nového pod sluncem, stačí připomenout občanskou válku po smrti Caesara. Vojenský matador Markus Antonius proti holobrádkovi Oktaviánovi. Karty jasně rozdány, benjamínek měl dostat na pamětnou. Výsledek přesně opačný. Holobrádek triumfuje, Markus A. si párá pupík a Kleopatra VII. se nechává štípnout rozčíleným hadem.
Jak mohl Oktavián zvítězit? Bojové zkušenosti pražádné, na velitelské lodi trapně zvracel, obličej plný akné. V jedné činnosti byl ale geniální – uměl si vybrat lidi, kteří pro něj pracovali. Agrippa vyhrával bitvy, Maecenas korumpoval pracovníky kultury, a i proto se o prvním římském císaři učíme samá pozitiva.
Já tuto osvědčenou taktiku uplatňuji doma. Truhlářské práce obstarává všeuměl Josef, s elektrikou čarují fachmani Míla s Petrem. O automobil vzorně pečuje Zdeněk. I Luboš přiloží ruku k dílu. A smíšek Jindra? Ten krotí neposedné žaluzie. Vše probíhá na kamarádské bázi; odměnou bývají vřelé díky, napečené buchty, občas obligátní peníze.
Leckterý zlý jazyk by mohl v tuto chvíli utrousit, že zkrátka používám prastaré „rozděl a panuj“, ale to je pravda pouze poloviční. Jen nesměle rozděluji. Na samotné panování si netroufám, ostatně rodinný trůn je již léta obsazený.
Á propos, k tomu, aby doma vše fungovalo, nutí i vlastní pud sebezáchovy, běda, kdyby ne! To by teprve byla ta pravá občanská válka!
Dušan Kučera
