Dny prodlouženého podzimu jsou již sečteny, příjemnou pohodu babího léta lze očekávat tak někde za kamny u babičky, co se dala do pečení buchet s povidly, a z oblohy za chalupou je už slyšet odlétající divoké husy. Nastupuje již bez pardonu sychravý podzim se vším, co k němu patří, letos s koronavirovým nášupem navrch. Nezbývá, než se těšit na silnější mrazy a bílou sněhovou pokrývku, s těmi si příroda i našinec určitě poradí. A čekat, zda zítra svatá Cecílie dle tradice sněhem pole přikryje, a to již i v nížinách.

Na Kateřinu přilož sobě peřinu

Staročeské veršované kalendáře upozorňují v listopadu na trojici světců, a to Alžbětu, Kateřinu a Ondřeje. jedna z nejstarších rýmovaných pranostik, znamenaná písemně již v r. 1472, tvrdí, že z ledu Alžběta (19. 11.) má brod, u Kateřiny (25. 11.) znám Ond. Počasí o svaté Alžbětě také povídá, jak bude v létě. A jaké bude počasí tuto sobotu, na den Obětování Panny Marie (21. 11.), taková pak bude i zima ; je-li na ní noc jasná, čistá, krutá zima se v lednu chystá.

Mezi kateřinskými pořekadly pochopitelně vynikají pranostiky týkající se sněhu, je už na čase. Na svatou Kateřinu sluší se schovati pod peřinu - toto úsloví je ze Selské pranostiky z r. 1710. Zima-li na Kateřinu, přilož sobě o peřinu. Tato světice přichází bíle oděna. Martin a Kateřina na blátě - vánoce na ledě. Jaké počasí na svatou Kateřinu, takové jest v příštím lednu.

Své sezony mají bohové i příroda

Jak píše v Zahradníkově roku znalec našich zahrádek i povah, sám Karel Čapek, své sezony mají bohové i příroda a nic s tím nenaděláme; člověku nezbývá, než se přizpůsobit. Dnes se vydáme na zčásti ještě barevnou vycházku kolem našich zahrádkářských osad, i zde už si vybírá podzimní nečas svou daň. Stromy již většinou přišly o své listy, o své místo na slunci ještě bojují pozdní astry, sem tam ještě uvidíme kvetoucí měsíček a kakost, někde v zátiší ještě svítí pár růžových květů. Listopad na zahrádce.Zdroj: Pavel Nový

Ovšem příliš se nekochejme pohledem na poslední zahradní květy, pěšiny u zahrádek i kolem záhonu už pořádně kloužou, což má dvě hlavní příčiny. Za prvé tráva i povrch země je teď často vlhký po celý den, za druhé lze uklouznout do psích výkalech - je to záhada, neb všichni majitelé psích miláčků se dušují, že oni na mou duši odklízejí. Ale navzdory počasí i okolnostem stojí listopadová sezona na zahrádce za to, a každý svědomitý zahrádkář má nyní plné ruce práce.

Podzimní účet ještě není uzavřen

Ano, ve volné přírodě ani v zahradních osadách není ještě podzimní účet zcela uzavřen. Pokud se procházíme po silnici pod stromořadím, po stezce i posmutnělým lesem, každou chvíli se ještě snese žlutý nebo zarudlý list z toho mála, jež dosud na stromech visí. Hlavní porce listí už leží v příkopech s povadlou travou a zahnívá; stejné potěšení má i zahrádkář, ke kterému zalétá listí z okolních zahrádek i z obecního. Na polích i v zahradách přibývá tmavé oranice i převrácené půdy a když natáhneme do chřípí jejich výpar, zjistíme, že podzimní půda zdaleka nevoní jako ta jarní. Vůbec se zdá, že všechno zahnívá, i na mokřinách luk, kde byla zeleň donedávna nejbujnější, ukazuje se nyní hnilobná hněď a voda tam nabíhá rudohnědě, jako by rezivěla.

Zahrádkářův triumf práce

Nic ve zlém, již Karel Čapek píše, že je mnoho krásných povolání, třeba psát do novin; nyní také hlasovat v parlamentu proti covidu, nebo nonstop podpisovat úřední opatření; ale jakkoliv je tohle všechno pěkné a záslužné, člověk přitom nedělá tu figuru, jakou má na záhonu muž s rýčem - jak je jednou nohou opřen o rýč a stírá si pot, má podobu alegorické sochy, pod kterou by patřil na sokl nápis Pán země či Triumf práce. Bezpochyby je právě teď zrovna ten nejlepší čas k tomu rytí a obracení půdy, a než přejde přes zahrádku první mrazík, přihrňme ji ke krčkům růží a ustelme zahradní vegetaci ve voňavých větvích smrkových - potom už může přijít zima LP 2020/21.

Pavel Nový