Při cestě na vytouženou dovolenou jsme zastavili v Želízech kousek od Liběchova, abychom vyrazili na kratinkou část dlouhé modré turistické cesty Naučná stezka Václava Levého. Po dlouhé cestě v autě se nám nechce absolvovat hned příliš dlouhou procházku a tak volíme návštěvu jen dvou z několika skalních reliéfů z devatenáctého století, které jsou dílem sochaře Václava Levého Stoupání se dá zvládnout, i když to chvílemi přes ošlapané kořeny stromů pěkně klouže, ale námaha za to stojí. Čertovy hlavy, pískovcové sochy, které jsou vysoké 9 m, byly až do 30. let dvacátého století největšími sochami na světě, a přestože je na nich znát zub času a zásahů mnohých návštěvníků, pohled na ně je prostě fascinující. Poté, co se dočkáme chvíle, kdy se dají reliéfy vyfotit bez turistů, pokračujeme po modré k dalšímu pískovcovému skvostu. Klácelka je uměle vytesaná jeskyně s reliéfy z bajky F. M. Klácela. Prostranství před ní se nazývá Blaník a ze skal na zvědavé turisty shlíží vytesané reliéfy Jana Žižky a dalších. Místo s kouzlem, které si zaslouží obdiv. O to více člověka zamrzí, když v puklině skály, v níž je Klácelka vytesána, najde velké množství poházených papírových ubrousků. Dá se pochopit, že některé potřeby se jen špatně pozdržují, ale stačilo by přeci odskočit kousek dál do lesa a tam vše pod jehličí a mech krásně zahrabat a nechat zetlít. Od jeskyně sestupujeme dolů k silnici a po ní se vracíme zpět do Želíz k autu. V Hostinci u Blanky si dáváme moc dobrý oběd za překvapivě dobrou cenu a pokračujeme vstříc dalším dovolenkovým dobrodružstvím po Kokořínsku.

Příspěvek zaslala Monika Šavlová. Velice jí děkujeme.