Není divu, že nyní má napilno příroda i její děti, času do dnů méně vlídného počasí příliš nezbývá. Ptáci se již houfují k odletu, zatímco myší čeládka na sklizených polích stále ještě navyšuje podzimní zásoby obilí; také hospodáři mají co do činění, to na polích, kde zbývá dosekat kukuřici, než v ní dokonají své dílo divočáci, a dokončit orbu.

Na políčkách kolem vsí, třeba u Slavic a Lesné, občas zavoní dým bramborové nati, začala již sklizeň oblíbených čertových jablek čili kobzolí. Jak tvrdí Hanáci, brambory jsou nejlepší, pojídají-li se v podobě vepřové. Zatímco houbaři stále nosí plné košíky pohledných plodnic hřibů a křemenáčů, sadaři letos mají košíky poloprázdné, prý jen ve Velkých Dvorcích jsou jablka k mání v kvalitě i kvantitě. Inu, není rok jako rok.

Přijde Václav - kamna připrav

V nadcházejícím čase svatováclavském chceme se s vámi podělit o některé pranostiky pro nejbližší dny. Již dnes, na svatého Cypriána (26. 9.) chladno bývá často zrána, což připomíná obdobné rčení na sv. Annu, ale chladna zrána jsou teď už mnohem častější; ostatně ranní mrazíky již do naší krajiny na zkušenou zavítaly. Ovšem časy svatováclavské mají přinést pěkné počasí, bude-li na Václava (28. 9.) pěkný den, přijde pohodlný podzimek. Na svatého Václava každá pláňka dozrává; pokud on víno chrání, bude po něm vinobraní. V lidovém povědomí byl svatý Václav patronem babího léta, proto se toto období pozdního léta označovalo jako tzv. léto svatého Václava.

Na sousedním Chodsku jsou však jsou však v průpovídkách opatrnější - na svatého Václava bývá bláta záplava; když on je tady, uklízí hady, to určitě uvítají hlavně naše turistky. Jaké mrazy před svatým Václavem, takové před svatodušními svátky. Přijde Václav - kamna připrav.

Na strakaté kobyle pod Vlčí horou

Dnes se chceme porozhlédnout zhruba ve středu Tachovska, kde venkovskou krajinu polí, pastevních areálů a drobných vodotečí protíná pod jihovýchodním úpatím známé Vlčí hory (704 m n.m.) místní silnice mezi Černošínem a Svojšínem. Z ní vedou dvě odbočky ke zdejším menším obcím, ležícím v údolí Dolského potoka. Také zde je již podzim ve své pestré podobě na postupu, jak o tom svědčí měnící se barvy listí na stromech, i zemitá hněď některých polí. Pojďme alespoň nahlédnout do zdejších dvou míst jako na dlani:

Zastavení první - ves Lažany (něm. Losau) je prvně připomínána v r. 1379, a to jako příslušenství nedalekého hradu Volfštejn, později patřila ke hradu Třebel a následně k Trpístům. Dnes je ves stále známa podle druhdy aktivní vojenské střelnice; na severozápad od Lažan těžil se speciální modrý kaolin, který byl vyvážen do širšího okolí; v místě těžby jsou zarostlé haldy, kolejnice a zvláštní bílá jezírka. Pod zříceninou hradu Volfštejna leží stejnojmenná přírodní rezervace, hostící především chráněné rostliny z čeledi orchidejovitých; na podzim tu vykvétá také ocún a vzácný hořeček drsný.

Zastavení druhé - ves Ostrovce (Ostrowitz) je položena zhruba v půli v půli cesty ke Svojšínu v mělkém údolí kolem místního potoka. Písemné prameny ji dokládají jako u Lažan, na rozdíl od nich má však zachovalejší ráz. Zásluhou chalupářů byly zde mnohé hospodářské usedlosti i stavení v posledních desetiletích opraveny, je tu ale i torzo vyhořelého domu. Kolem obdélné návsi jsou některé architektonicky zajímavé stavby, jako špýchar, dřevěné pavlače aj., v dolní části návsi stojí pohledná drobná kaple s věžičkou a otevřenou předsíní. Ves i kaple zažily v r. 2001 těžké chvíle za krupobití a povodňové vlny od Vlčí hory. Letos vládne za časů babího léta v Ostrovcích příjemná pohoda a o víkendech také chalupářská aktivita, občas sem zavítají turisté pěší i na kolech.

Při vsi stojí památná soliterní lípa (Strom roku 2011), pod ní se skrývá náhrobní kámen se starým nápisem. Přírodní a turistické trasy kolem Lažan a Ostrovců lákají ke Mži u bývalého Šturanckého mlýna, po toku řeky lze dojít do Svojšína (tur. ubytovna, zámek ad.), proti proudu Mže pak k Německému Mlýnu a rekreačnímu areálu pod žel. zastávkou Ošelín. Pohledem na krajinu pod Vlčí horou, žloutnoucí podzimem i odpoledním sluncem, loučíme se se zdejšími vesnickými kouty - díky, svatý Václave …

Pavel Nový