NEŽ PŘIJDE TOPNÁ SEZÓNA

Takové předzásobení palivovým dřívím patří ke znakům našeho venkova, všimněme si, jak ve vsích vrčí cirkulárky a u stavení se rozrůstají hromady polen a špalků. Navíc zásluhou kůrovce je stále nejvíce dřeva na otop v lesích, označených plnometrů je podél lesních cest a na skládkách víc než dost, spíše přespříliš. Za chladnějších podvečerů jsme si už tu a tam všimli i kouřících komínů; od Panny Marie Sedmibolestné (15.9.) teplota rychleji poklesne.

Ve městech jsou opět v plném proudu revize plynového topení - ano, nová topná sezóna už je za dveřmi. Navíc letos, když na břízách čečetek neviděti, hotovme se na tuhou zimu. Bouřka v září zase znamená sníh v prosinci. V září prý mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá.

PO MATOUŠI ČEPICI NA UŠI!

Ovšem na zářijové počasí jsme si zatím mohli stěžovat jen pramálo, čas nadcházejícího babího léta bývá na Tachovsku velmi příjemný. Pěkné dny jsou občas přerušeny pouze při přechodu atmosférických front. Většina matoušských úsloví souvisí s babím létem, a věří v jeho delší trvání. Pohoda o svatém Matouši čtyři týdny se neruší; je-li na něj pěkný den, mají vinaři naději na dobrou sklizeň. Jaké počasí dělá svatý Matouš (21.9.), takové potrvá čtyři neděle - tato pranostika se pojišťuje jak na babí léto, tak na časy deštivější.

Známo je také, že je-li na Matouše pohoda, vyschne v lese každá kláda. Ani trocha vlahého vlhka v našich lesních porostech není na závadu, jak jsme se mohli přesvědčit za houbové vánice minulých dnů, přinášející na naše stoly voňavou smaženici, houbové řízky, polévky i omáčky. Ale známá pranostika varuje - po svatém Matouši (21.9) čepici na uši; řada otužilců však chodí bez čepice celý rok, zimy jsou v poslední době mírnější.

KRAJINA NA ÚPATÍ ČESKÉHO LESA

Není od věci vydat se za příjemných víkendů do pohledné krajiny na úpatí Českého lesa, třeba na jih od Tachova. Také zde již léto viditelně ubírá na dechu, pastevní areály kolem vsí zdobí pozdní květy starčků a bodláků, zatímco ve stromořadí podél silnic oranžoví trsy jeřabin. A všude kolem vidíme už první barevné listy stromů, hlavně osik a bříz, na pořad dne již přicházejí i javory a višně. Inu, podzim se již šatí do svých pestrých barev, a za pár dnů již ovládne kalendář i volnou přírodu.

Právě na zdejším úpatí pásma Českého lesa, pod vrchy Rozsocha (758 m n.m.) a Brtník (678 m n.m.), při silnici k bývalému Pořejovu, rozkládá se ves s přiléhavým názvem, totiž Dlouhý Újezd (něm. Langendorflas). Jak shrnuje průvodce, místo je pod různými názvy zmiňováno od r. 1361. Ve středověku zde stávala tvrz, později upravená na zámeček. Roku 1766 připadl tento malý statek k tachovskému vlastnictví.

Z NÁVSI I OD BRTNÉHO POTOKA

Na vcelku úpravné, protáhlé návsi, inu Dlouhý Újezd, vidíme některá zajímavá stavení; ve vsi je obchod, restaurace a bistro. Na židovské obyvatelstvo připomíná romantický hřbitůvek z 18. stol. západně od vsi, s nejstarším náhrobkem snad z r. 1736. U silnice k Tachovu vidíme malou kapli a kamenické práce lidového sochaře Českého lesa G. Böhma, co žil a tvořil v blízké Studánce.

Pěkná je vycházka od Dlouhého Újezda po místní silnici kolem Mechových rybníků do lesů u Brtného potoka, kde můžeme od křižovatky s autobusovou zastávkou odbočit lesní trasou k bývalé Mikotově hájovně, a třeba i dále k Pastvině, nebo býv. Bažantovu. Zdejší lesy se sítí turistických a lesních cest patří k vyhledávaným koutům Českého lesa, kam kdysi zacházel za medem i medvěd brtník. Takže pěkné chvíle u vějířů kapradin při Brtném potoce, i při sběru hřibů i další houbové havěti kolem…

Pavel Nový