Akce se odehraje u Goethovy štoly u vyhaslé sopky Komorní hůrky v neděli 28. srpna od 9 do 16 hodin. Setkání je pořádáno v rámci Regionálního projektu Akademie věd ČR a Karlovarského kraje. Součástí krátké vzpomínky na zásluhy o štolu a pobyty J. W. Goetha v západních Čechách bude i prohlídka štoly a informace o začlenění tohoto významného vědeckého díla do světových památek kulturního dědictví UNESCO. Komorní hůrka je malá. Její nadmořská výška je jen něco málo přes 500 m n. m., a přesto ji každý zná. Sopka vešla do vědeckého zájmu zejména v 19. století, kdy pomohla usmířit dva nesmiřitelné tábory vědců. 

Komorní hůrka je malá, její nadmořská výška je jen něco málo přes 500 m. n. m, a přesto ji každý zná. Vulkán vešla do vědeckého zájmu zejména v 19. století, kdy pomohla usmířit dva nesmiřitelné tábory vědců.

Tehdy byla geologie jako věda ještě v plenkách. A tak tehdejší odborníci netušili, jakým způsobem přesně vznikají horniny na zemi. Vědci se rozdělili na dvě skupiny, jedni věřili, že horniny vznikají ukládáním ve vodě a druzí měli za to, že vznikají vulkanickou činností. Jedni si říkali neptunisté a druzí plutonisté. Neptun je v mytologii totiž bohem vod a moří a Pluto je bohem ohně a podsvětí.

Mezi plutonisty patřil tehdy také básník a přírodovědec Johann Wolfgang von Goethe. Ten při svých toulkách Chebskem objevil právě Komorní hůrku a prohlásil jí za sopku. Druhá skupina vědců se mu však vysmála a oponovala, že se nejedná o žádnou sopku, ale vyhořelou uhelnou sloj. Básník tak tehdy navrhl, aby se do podzemí sopky vyrazila štola. Tou měli geologové zjistit, zda jde skutečně o sopku. Dlouho se však nedařilo sehnat dostatek peněz. Nakonec se do všeho zapojil hrabě Kašpar Šternberk, který začal se sháněním potřebných financí. Peníze se podařilo sehnat až po Goethově smrti. Přesto hrabě Kašpar Šternberk na svůj slib nezapomněl. Sehnal další horníky a začalo se s ražbou 300 metrů dlouhých chodeb. Po třech letech narazili horníci vyhaslou přívodní dráhu vulkánu a mohli tak opravdu dát Goethovi za pravdu. V době, kdy se do v Komorní hůrce střídal jeden horník za druhým, vycházely v odborných časopisech po celém světě zmínky o tom, že vědci hledají původ tohoto kopce, což v té době nemělo nikde obdoby.

Dnes je sopka považována za vyhaslou, a její stáří se datuje přibližně na 400 až 500 tisíc let. V některých zdrojích se mluví i o milionu let. Sopka vznikla na dně vysychajícího slaného jezera. Odborníci její sopečnou aktivitu označují jako strombolského typu, při kterém láva klidně ze sopky vytéká. Nakonec poslední výlev čediče (olivnického nefilinitu) utuhl a ucpal tak přívodní dráhu vulkánu. Jeho erózní pozůstatek mohou lidé vidět nad ozdobným portálem, tím výlevem je čedičová skalka s vytesaným portrétem Goethovi hlavy. Kráter tu dnes už žádný není, částečně ho poškodila eroze a částečně se na něm podepsala i těžba hornin. Nalézt tu je možné pouze malé úlomky vulkanické škváry, která je však chráněná a nesmí se za žádnou cenu ze sopky odnášet. Hrozí za to i tučná pokuta.