Z oblohy se na nás tlačí ostré sluneční louče, zatímco na zemi jsme plíživě pronásledováni koronavirem, co má na tričku číslo 19; jeden si zkrátka nevybere. Však také řada z nás tráví měsíce léta poněkud odtažitě, plno je teď hlavně v zahrádkářských osadách, občas se někdo šplouchá ve vlastním bazénu; v krajině zahlédneme na silnicích party kolařů, také skupinky dětí z letních táborů, co se v horkem rozpáletných vsích většinou marně pídí po nějakém občerstvení či prodejně.

Inu, letošní léto má svá specifika, navíc v kalendáři právě dnes začíná měsíc srpen; báječný čas prázdnin tak vstupuje do své druhé poloviny a tropické dny jako by chtěly připomenout všem nevěřícím Tomášům, že léto nejen pokračuje, ale co do teplot i vrcholí. Srpen je osmý měsíc v roce a jeho český název napovídá, že v tomto měsíci panuje srp, čili žně, které postupně míří i do našich polí a lánů, pozřít nenasytně svoji letošní porci řepky olejky.

SRPEN ZAČÍNÁ, CO ČERVENEC KONČIL

Obraťme však nejprve pozornost k pranostikám srpna, kterých je ve srovnání s červencem o poznání více; pořekadla si přitom většinou všímají pouze teplot. Jak známo, srpen je v dlouhodobém průměru po červenci druhým nejteplejším měsícem roku; k jeho kladům patří i fakt, že je zřetelně méně deštivý, než předchozí měsíc. Ve srovnání s červnem je srpen nejen teplejší, ale i výrazně sušší. Při obvyklém průběhu je tudíž možné srpnové počasí skutečně považovat za nejkrásnější v roce; s tou výhradou, že máme souvislé sucho na zahrádkách i v hrdle.

Srpnová povětrnostní rčení mohou nás orientovat v přírodních jevech při našich víkendových vycházkách. Srpen začíná, co červenec končil; co červenec neupeče, to již srpnu neuteče. A co srpen neuvaří, to již září nedosmaží. I když ze strnišť už občas fučí, horko nás přece jen mučí; zato když v srpnu půlnoční větry vějí, stálé počasí přinášejí. Také mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují trvalé počasí. Některá rčení si všímají charakteru budoucí zimy - když srpen zpočátku moc hřeje, zima se pak dlouho pod sněhem skvěje. Jsou- li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný. A nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu; zato moc hub srpnových, moc vánic sněhových. Parno na Dominika (4.8.) zvěstuje tuhou zimu.

ZADNÍ CHODOV V HISTORII

Naše stopy povedou dnes do končin na sever od Tachova, či západně od Chodové Plané. Právě tudy, krajinou rybníků, lučin a polí kdysi vedla cesta, směřující přes Broumov do falckého Mähringu. Ještě před okrajem zeleného masivu hraničního lesa stojí tu původní chodská ves Zadní Chodov (něm. Hinterkotten), prvně zmiňovaná již r. 1365, kdy patřila pánům z Chodové Plané.

Později připadl Zadní Chodov k tachovskému panství, jak dokládá urbář města Tachova z r. 1555. Zdejší dvory tehdy nemusely platit daně, náhradou však měli zdejší poddaní povinnost vykonávat strážní služby při hranici. Také musela ves hloubit v lesích jámy a 1/4 odchycené zvěře odevzdávat na zámek; spolu s tím odvádět i kvótu 6 jestřábů a 40 veverek, nebo náhradou za veverky sluky, drozdy a kosy.

ZAJÍMAVOSTI Z OKOLÍ I NÁVSI

Již na počátku 17. století jsou v okolí Z. Chodova uváděny doly, nejspíše na stříbrnou rudu. Novější těžba uranové rudy byla tu ukončena v r. 1989. Obcí protéká Chodovský potok, vlévající se pod Lorencovým vodním mlýnem do většího potoka Hamerského. Západně od Zadního Chodova lze zamířit do zdejší části CHKO Český les, s množstvím přírodních i historických pamětihodností a stezkami pro turisty opěšalé i kolaře.

Turistický průvodce uvádí k r. 1930 v Z. Chodově 129 usedlostí a 710 obyvatel, část statků kolem návsi byla zničena po roce 1945. Navzdory tomu je obec urbanisticky velmi dobře dochovaná, a nověji i pohledná. Stavebně upoutá kamenný špýchar u čp. 43, datovaný po r. 1500. Pohledný je kostelík Nejsvětější Trojice z druhé půli 18. stol., s vedlejším návesním rybníčkem. Otevření přechodu do SRN znamenalo pro Zadní Chodov nový impuls včetně turistických a podnikatelských aktivit. Až sem zavítáte, určitě zjistíte více zajímavostí o průběhu léta ve staré i mladé vsi Zadní Chodov LP 2020 ..

Pavel Nový