Taková dovolená v tuzemsku má své výhody, nežádá si velké finanční oběti, hotely a penziony mají zatím volné kapacity, navíc naše krajina může tuzemce překvapit malebnými kouty i zajímavými historickými památkami, o pěkných místech pro rekreaci u vody ani nemluvě. Tak třeba vody Hracholuské přehrady mají letos u hráze mimořádnou průzračnost, radost pro plavce a hlavně potápěče.

Ovšem naši zemědělci, ovocnáři a zahrádkáři mají nyní radosti jiného druhu - jak zabezpečit úrodu na polích i v sadech před záludy bouřkového počasí a vůbec, abychom v časech pozdějších měli co na stůl. V tuto dobu měli bychom teoreticky mít již hlavní červencové deště za sebou, uplatnit by se měla povětrnost vrcholného léta, kdy se obilí sváží za sucha. Zato zahrádkář teď počítá při zalévání zahrady konve jako automobilista kilometry, a svlažuje marně půdu svým potem. Ono totiž někde a občas prší víc než dost, ale v koutu tachovském málokdy spadne víc než deset kapek za pět minut, a dost.

AŽ SVATÁ MARKYTA HODÍ SRP DO ŽITA

Včera jsme zaznamenali den Sedmi bratří (10.7.), když na něj neprší, bývají suché žně; naopak platí, že když je tento den deštivý, bývá pak déšť trvanlivý a může se stát, že potom hnijí kobzole. Na každoroční počátek žní upozorní nás již pozítří svatá Markéta (13.7.), která je jejich kalendářovou patronkou. Právě tato světice prý hodí srp do žita, a vede do něj žence. Těžko říci, nakolik tyto pranostiky budou platit v našich spíše podhorských polohách, snad na Stříbrsku a Kladrubsku už potkáme na silnicích i na polích první obiložrouty kombajny, žloutnou už také do zralosti širé lány řepkové. Otázkou také je, kde a jaké vykonalo svou letošní medvědí službu sucho a bouřky s krupobitím.

Celá řada markétských úsloví nevěstí nic dobrého - není-li na svatou Markétu slunečno, bude špatný čas pro sklízení sena a obilí. Na Markétu obyčejně těžké bouřky přicházejí, pokud ona zapláče, bude dešťů dosyta. Také má platit, že když na Markétu prší, ořechy se stromu srší; ořechy vlašské opadají, zatímco menší ořechy lískové zčerviví. A tak se jeví, že lepší je teď být v suchu na dovolené, než plakat nad poničenou úrodou v sadu, na zahradě či na poli.

KLASIK O ŽNÍCH POD ČESKÝM LESEM

Naštěstí nám půvaby léta i postup žní v naší krajině zachytil nad jiné věrně spisovatel Českého lesa Jan Vrba. Jak uvádí v Myslivcově roku, léto je násilník a loupežník, který nečeká, až se jaro unaveně vzdá své vlády. Zmocňuje se naší přírody přepadem, jeho barvami jsou rudá, žlutá a modrá - krev třešní na stromech a plápol vlčích máků v polích. Zeleň vyhání z polí a proměňuje ji ve zlato nové úrody. Velí zlatému slunci, aby sálalo a žňové dny proměňovalo ve výheň pece, neboť miluje ženský pot a nahotu, které svlažuje náhlými bouřkami.

Ovšem žně pod Českým lesem kdysi začínaly opatrně, a to prvně na kamenitých políčkách chalupnických. Pokud se na nich objevily první mandele, zámožnější sedláci se posmívali, že těm chudákům dochází chleba z loňského, proto se hledí dočkati letošního. Za slunečného počasí padala první žita, která mohou i trochu zmoknout; zato svízel je s ječmenem, protože je to potvora, posečen a svezen má být za sucha. Zmoklé ječmenové zrno totiž ztrácí bledě zlatavou barvu a v pivovaře nad ním kroutí hlavou, ba strhují s ceny. Takže za dobrého počasí má sedlák zmeškáno, může strhat dobytek i sebe, také když se náhle žene shůry vodní příval.

VESNICKÉ MUZEUM LÁKÁ

Pokud by počasí o víkendu nepřálo, lze poznat život na vesnici v časech minulých prostřednictvím návštěvy Vesnického muzea v Halži. Jeho budova zaujme již při příjezdu do obce od Ctiboře na místě bývalého špýcharu. Celé muzeum má čtyři podlaží, také venkovní přístřešky s bryčkami ad. povozy. K dispozici pro návštěvníky je parkoviště. V patrech uvidíme rozmanité nářadí pro venkovní i domácí práce, staré máselnice a mlýnky, vesnické nádobí i hračky pro děti. Ano, venkov pod Českým lesem má svou tradici i současnost, čas žní přináší tu vůni léta i příslib nové úrody. Nezbývá, než poděkovat …

Pavel Nový