Jak píší moudré knihy, poslední třetina dubna se sice již počítá mezi vrcholné jaro, ale kdo ví. Povětrnostní pranostiky jsou vesměs pesimisticky laděné, máme se připravit na mrazy, deště a podobné peripetie. Navíc na svatého Jiří (24. 4.), jak známo, vylézají hadi a štíři, což nejedna turistka nepřivítá s nadšením. Je-li na tohoto světce krásně, bude po něm jistě ošklivo. Jak hluboko před svatým Jiřím namokne, tak zase dlouho po něm vyschne, i naopak. Přijde-li před Jiřím bouře, bude dlouho za kamny dobře. Ovšem mrazy prý neuškodí, co po Jiřím chodí.

Jaro v romantické i léčivé krajině

Navzdory nejistému počasí i jiným okolnostem nahlédneme dnes do severovýchodní části končin tachovských, tam kde krajina oplývá homolemi čedičových vrchů, do dálky svítí zdi hradů, zámků a dalších stavebních památek, pod stříškami studánek prýští minerální vody, na stromech už pučí pupeny a u potoků postupně nakvétají sasanky, orseje, devětsily a další časně jarní bylinná čeládka.

Dubnové jaro je přitom vrtošivé až rozverné i v okolí Bezdružic. Vyhledává totiž ta nejpříjemnější zátiší a romantická zákoutí někde na výsluní u památných zdí Krasíkova, zatímco ve stinných částech údolí Hadovky pod Milkovským Čihadlem či u Úterského a Nezdického potoka ještě mohou ležet poslední připomínky sněhu a ledu.

Vzpomínka na Kryštofa Haranta

Když do Bezdružic, tak nejraději lokálním vláčkem z Nového Dvora přes obnovený železniční most s lávkou pro pěší. Postupně míjíme Lomničku a Cebiv a poté vystoupáme z údolí Hadovky k Břetislavi a přes Konstantinovy Lázně dorazíme brzy až do Bezdružic. Zdejší krajina se nám připomíná postupně kohortou vrchů, z nich vidíme nejprve Hradišťský vrch a Krasíkov. Vedle něj upoutá Ovčí vrch (695 m) s románskou kapličkou a památníkem krvavé selské vzpoury v roce 1680; vpravo pak leží obec Čeliv, za ní Polžice a městečko Bezdružice.

Vzpomínáme tu našeho českého pána a bělohorského mučedníka Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Za Bezdružicemi už se poté hlásí lesnaté Tepelské vrchy. Po zelené značce můžeme pokročit proti toku Úterského potoka na sever, a to k Úterý, městečku jako na dlani.

Bezdružice, rozhlédnutí kolem náměstí

Malebné městečko Bezdružice zaujme již zdálky nápadným návrším s perlou zámku. Jeho předchůdcem byl hrad, založený patrně někdy na konci 13. století. Místo bývalo centrem rozsáhlého panství a také sídlem soudního okresu. Bohatou historii hradu a zámku i jeho přestaveb a majitelů shrnuje turistický průvodce Konstantinovy Lázně, Bezdružice a okolí. Městečko má i další stavební památky, kupř. tzv. panský dům pod zámkem, kostel Nanebevzetí Panny Marie, domy s klasicistními fasádami a klenutými vstupy. Ve středu náměstí stojí sloup se sv. Floriánem postavený po ničivém požáru v roce 1730.

V průzračných dnech dubna stojí za to navštívit severní část bezdružického zámeckého návrší, kde kdysi stávala kaplička a nověji byl vztyčen kříž. Odtud se otvírá pohled do krajiny kolem Ovčího vrchu s vedlejším Krasíkovem a také k Zaječímu rybníku. Opačným směrem připomíná se Hradišťský vrch s naučnou stezkou a jezírkem v bývalém čedičovém lomu. Poté lze pokračovat přes Okrouhlé Hradiště ke hradu Gutštejn nad Hadovkou či zamířit až ke starodávnému poutnímu Šipínu střežícímu posvátné místo slovanské i postup jara ve zdejších koutech kdysi zlatonosného Úterského potoka.

Pavel Nový