S postupujícím červnovým kalendářem stoupají i přípravy na letní aktivity, mnozí se již o víkendech těší na chaty, chalupy i výlety do krajiny a zdá se, že rekreační prázdninové pobyty v penzionech, kempech i hotelích jsou už takřka vyprodány. Mnozí rekreanti se opět chystají (konečně) opustit český středoevropský koutek. Snad nejnáročněji jsou teď na tom školáci, ti sice již absolvují červnové školní výlety, ale stále ještě musí čekat na ortel vysvědčení, o radostech souvisejících ani nemluvě.

O Barnabáši bouřky často straší

Červnové počasí často může překvapit, ale navzdory tomu patří šestý měsíc roku k velmi přejícím, stačí připomenout kvetoucí pivoňky, i první pobyty v přírodě. Již roku 1614 zarýmoval jistý učenec, že červen trávu podtíná, Medard deště mívá. Pranostiky nyní také předpovídají časté bouřky - o Barnabáši (11. 6.) bouřky často straší. Barnabášovský déšť prý nestojí za nic, snižuje úrodu o celou polovinu. Také dnešní svatá Tonička (12. 6.) mívá uplakaná očička.

Za pár dnů již přijde den svatého Víta (15. 6.), velmi významný z hlediska pranostik. Jak říkají na Chodsku, je-li déšť na Víta, budou špatný žita; naopak pohoda od Víta do Jana pro obilí je vyhraná. Staré hospodářské kalendáře také připomínají, že červen je hlavním obdobím senoseče - netřeba o déšť prositi, přijde, jak začnem kositi. Svatý Vít dává trávě pít, aby více narostla a prověřila výdrž sekáčů.

Nejsou lomy jako Lomy

Konečně se můžeme o víkendech opět z plných plic nadýchnout v naší volné krajině, co dýchá jarem a zaujme připomínkami své historie i svébytnou přírodou. Tentokrát se vydáme do končin nad pravým břehem Mže u Svojšína, do mírně zvlněné roviny lesů, polí a údolí potoků. Také zde je zřejmé, že místní přírodní materiály byly odjakživa využívány člověkem, kámen byl lámán na stavby hradišť, tvrzí a hradů, hlínu pálily cihlářské pece u Holyně, zušlechťovali ji hrnčíři na Borsku atd.

Na Tachovsku se připomíná řada bývalých povrchových kamenolomů, třeba na Vlčí hoře u Černošína, na vrchu Homole u Křížence, do roku 1997 aktivní lom na čedič u Konstantinových Lázní nebo lom u Pavlovic. Lámání kamene zapsalo se i do názvů některých míst, a tak máme u Trpíst ves Lomničku, pod Krasíkovem obec Lomy; vedle Tachova pak Lom, zvaný dříve Německý, to aby se odlišil od České Lomi, ležící mezi Benešovicemi a Svojšínem, kam dnes zamíříme.

O České Lomi - Lomu u Stříbra

Obec Lom u Stříbra, ve středověku zvaná Česká Lom, leží ve asi 3 km na severozápad od Benešovic. Je prvně zmiňována koncem 12. století v majetku kladrubského kláštera, později tu na tvrzi sídlili drobní feudálové, mj. tachovský měšťan Frenclín zvaný Konstenpír. V 17. až 19. století patřila tato Lom k blízkému Svojšínu; nyní je částí obce Benešovice.

Dnes pohledný Lom u Stříbra zaujme pěknými staveními a upravenou návsí. Mezi chalupami stojí tu malebná šestiboká kaple s opravenou střechou z roku 1993. Při okraji vsi při cestě ke Svojšínu zaujme pod dubem starý smírčí kříž s vytesanými sekerami. Asi kilometr od obce je u lesa železniční zastávka trati Svojšín - Bor, nad ní pak samota Nový Dvůr. Přes Kraví vrch (480 m n. m.) lze odbočit k samotě Pražka a do údolních partií řeky Mže u Milíkova. Místní opravená silnička zavede cykloturistu i pěší poutníky k nedaleké osadě Holyně a poté k obci Svojšín, místa s mnoha pozoruhodnostmi (zámek, turistická ubytovna, letní rekreace). Před sv. Vítem se tak příjemně zahřejeme v pohledné krajině svojšínské, vonící příslibem léta.

Pavel Nový