„Docela to utíká. Uvidíme, co bude v létě. Dokážu si představit vše. Každopádně jsem z toho všeho takový přešlý. Důležité je, abychom zvládli jaro a zachránili se. To je to, na co se teď musíme soustředit,“ říká na úvod Dan Houdek.
Pro něj je fotbal celoživotní vášní. I tak mu ale ne vždy dělá potřebnou radost. „Fotbal miluju. Ale nedaří se, nehrajeme dobře a celkově vše nefunguje tak, jak by mělo. A když je tento stav stabilní už nějakou dobu, pak chuť začíná chybět,“ pokračuje upřímně čtyřiatřicetiletý gólman, který má za sebou úspěšně další zimní přípravu.
A jak sám přiznává, zadarmo to opravdu nebylo. „Táhne mi na 35 a musím říct, že to tentokrát bolelo. Navíc jsme dostali s kapitánem Honzou Hereitem fantastický nápad, že po třídenním soustředění v Hostivicích pojedeme do Alp na snowboard. Když mě viděl táta, jak vstávám večer od stolu, tak se mě ptal, zda jedu fakt lyžovat nebo na svůj vlastní pohřeb,“ směje se odchovanec plzeňské Viktorie, jenž si je vědom, že náročné zimní galeje k fotbalu tak nějak patří.
„Mně nevadí si máknout, ale s tím věkem to už více bolí. Regenerace je horší, není to jako ve dvaceti,“ přiznává Houdek. Ten má vzpomínky na řadu trenérů. Za tu dobu se dle jeho slov tréninková dřina příliš nezměnila. „Přípravy byly náročné pod všemi trenéry, ať pod Zdeňkem Michálkem nebo Pavlem Vaiglem. Stále je to podobné… posilka, běhají se ovály. Ale rozhodně jsem neměl dřív tak betonový stehna,“ usmívá se.
Rokycany čeká na jaře znovu boj o záchranu. Vzhledem k zimním změnám se navíc dá očekávat, že to bude možná ještě náročnější než před rokem.Tehdy měl celek z Husových sadů po podzimu slušný bodový náskok, ale druhou část sezony vůbec nezvládl. Nakonec se zachránil až poté, co některé týmyz krajského přeboru odmítly postoupit do divize.
„Jaro bude těžké. Pravdou je ale to, že už jsme to zažili loni. Odešli každopádně tři hráči a Michal Černý je teď u reprezentačního áčka, takže taky nebude k dispozici jako dřív. A přišli jen Janota s Krocem, tedy každý spočítá, že jsme v mínusu oproti podzimu,“ vypočítává Dan Houdek.
Rokycany se stále mohou spolehnout na zkušenou osu týmu, i té ale roky postupně přibývají. „Na kterých to stále stojí, taky nejsou nejmladší. Máme šikovné mladé kluky, ale je těžké je zapojovat v takové situaci do sestavy, když hrajeme o záchranu. Navíc ten skok mezi B třídou, kde je naše béčko, a divizí, je obrovský. Kdybychom byli nahoře, někde kolem pátého místa, je to pak pro ně snazší. Nedá se ale nic dělat. Musíme udělat maximum pro to, abychom to jaro zvládli,“ říká smířlivě ostřílený brankář.
Sám si navíc je vědom, kde tým na podzim tlačila bota. „Třináct gólů za patnáct zápasů je opravdu málo. To si mohla dřív dovolit tak Chelsea, která ale nedostávala góly. Pokud se nezlepšíme v útoku, pak šance na záchranu opravdu nejsou velké,“ pokračuje Houdek.
Tam, kde Rokycany netlačí bota, to je pozice na brankářském postu. Kromě Dana Houdka se může divizní celek spolehnout i na dalšího velezkušeného gólmana, pětatřicetiletého Luboše Růžičku.
close
info
Zdroj: David Koranda
zoom_in
Daniel Houdek chytal druhou ligu, třetí nejvyšší soutěž a momentálně hájí branku divizních Rokycan.
„Musím říct, že s Růžou si strašně sedíme. Suprově spolu fungujeme, chodíme i na společné večeře. Je navíc fajn, že jsme v týmu takhle dva zkušení a vyrovnaní gólmani. To má v divizi opravdu málokdo. Když přišel, tak vznikla i nějaká dohoda, kolik toho každý odchytáme. Ale na tom ani tolik nezáleží. Když on chytí formu, týmu se bude dařit, tak bude chytat on a já s tím nemám sebemenší problém,“ vysvětluje Houdek, který se v civilním zaměstnání živí jako stavbyvedoucí.
„K tomu je tady Martin Wolhmuth, to je taková žijící rokycanská legenda. I ten by klidně zvládl chytat v divizi. Škoda, že nemáme takhle obsazené i jiné posty. Hlavně v útoku bychom potřebovali někoho jako Frantu Dvořáka z Domažlic, kdo za rok vstřelí aspoň těch deset branek. Plus nějakého špílmachra. Tady nás tlačí bota,“ je si vědom rokycanský gólman.
Přestože je to řada let, co působil Dan Houdek v Tachově, stále na místní klub nedá dopustit. „Tachov je srdcová záležitost, jsme stále v kontaktu. Existuje varianta, že bych se tam vrátil, ale zároveň jsem trochu i opatrný. Mám na to angažmá krásné vzpomínky. A přece jenom je to už nějaká doba a dost se toho změnilo, tak abych pak z toho nebyl zklamaný,“ přemýšlí Houdek.
Tam ho zároveň přivedl místní funkcionář Jan Vydra k lásce k anglické Aston Ville. „Byl jsem tehdy v Tachově a po nějakém rozchodu jsem neměl dobrou náladu. A Vydrouš mi řekl, co mě z toho dostane, a vzal mě právě do Anglie na Aston Villu. On žil v Birminghamu dva roky a celkově mu i Villa hodně pomohla. Když si koupil za poslední peníze lístky na zápas, tak tam potkal v kotli svoji budoucí šéfovou, která mu sehnala zaměstnání,“ prozrazuje zkušený brankář, který od té doby pravidelně sleduje anglický klub.
„Rozhodně nejsem nějaký ortodoxní fanoušek. Líbí se mi, že je tam krásný stadion, ten tým má duši. Birmingham je sice hornické, ale pěkné město. Navíc hrají pěkný fotbal. I jsem si kvůli tomu zařídil O2 TV, abych se mohl kouknout na chalupě na zápas,“ vysvětluje Houdek.„Byl jsem tam asi pětkrát za těch deset let. A vždy je to super víkend, hodně srandy, k tomu čtyřicet tisíc fanoušků. Navíc fandí týmu i princ William, který vždy přidává fotky, a samozřejmě Tom Hanks,“ dodává.
