V posledních zápasech jste chytil střeleckou formu, když jste vstřelil tři branky. Co se změnilo, že vám to tam padá?
Nevím, čím konkrétně, ale trvalo mi si zvyknout, jak to vůbec v dospělém fotbale chodí. A také nějaké zkušenosti, kterých, myslím si, se mi dostává, a ještě dostávat bude. Když jsem přišel, kluci mě mezi sebe vzali a cítil jsem od začátku jejich podporu, taky i od trenéra, to mi moc pomohlo. Teď jsem ale velmi rád, že už to tam konečně spadlo, hlavně i díky klukům a doufám že už to bude jenom lepší.
Na jaře jste dosud ztratili jen dva body, když jste remizovali s Horní Břízou v prvním jarním kole. Následovaly samé výhry. Čím to je, že se vám tak daří?
Jsme dobrá parta, a to dělá hodně. Teď nás ale čekají těžší a důležitější zápasy, takže musíme pokračovat ve stejném tempu a urvat další cenné body.
Boj o první místo je nadále vyrovnaný. Myslíte si, že se rozhodne ve vzájemném zápase ve 29. kole?
Těžko říct, každý zápas je nějak těžký, takže je možné, že někdo do té doby může ztratit. Zápas s Petřínem nebude lehký a mohl by případně rozhodnout kdo půjde na vrchol.
Je to ještě daleko. Přesto do Vejprnic si zamířil právě z Petřína. Jsou pro vás vzájemná utkání více speciální?
Každé utkání chci zahrát, jak nejlíp mohu a nechat na hřišti všechno, protože fotbalem žiji. S Petřínem je vždy nějaká nervozita, právě kvůli minulosti, na kterou rád vzpomínám, ale zase díky tomu mám větší motivaci.
Jaké to je vůbec nastupovat v sestavě s o třicet let starším Liborem Radou?
Já to prostě nechápu, jak Líba může pořád hrát, a ještě tak v klidu. Jde prostě příkladem ve všech směrech a může tak předávat dál své zkušenosti, kterých se jen tak někomu nedostane.
Dokážete si ještě představit, že budete hrát fotbal i v jeho věku?
Když zdraví dovolí, určitě bych chtěl hrát co nejdýl. Stejně to je velmi obdivuhodné.
Ve Vejprnicích nastupujete na více postech. Kde se cítíte nejlépe?
Nejlépe se cítím asi ve středu zálohy a v útoku, protože mi přijde, že se tam nenaběhám tolik jako na kraji, ale to někdy není úplně pravda (úsměv). Každopádně jsem spokojený a vděčný, když se dostanu do základní sestavy vůbec. Když to pomůže týmu, tak jsem schopný zahrát kdekoli, kromě stopera a brankáře (smích).
Pak prý fandíte Chelsea. Proč jste si vybral zrovna tento anglický klub? Schytáváte to hodně v kabině?
V roce 2019 jsem na Vánoce dostal playstation s Fifou 20, takže když jsem si vytvářel kariéru trenéra, tak jsem si jen tak vybral Chelsea, protože mi přišla jako sympatický tým. Od té doby se to semnou táhne. Vyhráli Ligu mistrů a pak to s nimi šlo ke dnu, ale zůstávám pořád věrný. A co se týče narážek v kabině, o tom se moc nechci bavit, ale tohle k tomu patří (smích).
Máte už taky řidičák a můžete tak už sám jezdit na tréninky. Je to příjemnější než se spoléhat na spoluhráče, zda vás vezmou?
Usnadňuje to úplně všechno, ale kluci se mi vždycky nějak snažili pomoct, za což jsem byl vždycky rád. V nejhorším jsem jezdil busem, ale taková dálka, abych si stěžoval, to nebyla.
