Kliknutím zvětšíte
Coufalova cesta do světa velkého fotbalu začala v rodných Ludgeřovicích, pětitisícové obci na východním okraji Oderských vrchů mezi Ostravou a Hlučínem. První roky byly těžké. Nikdo mu hvězdnou budoucnost nepředpovídal.
„Říkal jsem si, že kdyby si někdy zahrál krajský přebor, tak bych byl rád. Že si kopne někde za Heřmanice nebo za Bohumín, to bude dobré, aspoň se bude na co koukat,“ usmívá se otec fotbalisty Vladimír Coufal starší.
Jeho syn začínal v Baníku. „Ze začátku to tam vypadalo skvěle. První tři výkonnostní kategorie v žácích jsem prošel úplně bez problémů, byl jsem i chvíli kapitán a každý byl nadšený. Poslední rok v žácích nás ale převzal trenér Vojáček a ten vyznával úplně jiný styl fotbalu, do kterého jsem vůbec nezapadal,“ vzpomíná Coufal.
V Baníku tak najednou úplně přestal hrát a místo toho cestoval po hostováních. „V sedmnácti jsem se stal v Baníku nepotřebný. Potom mě odložili, šel jsem do Hlučína na hostování, které ale Baník po čase nechtěl prodloužit, protože kluby mezi sebou měly nějaké spory,“ popisuje obránce West Hamu.
„Neměl fyziologické předpoklady, jak mi řekli na Baníku. Byl prý pořád slabý a malý,“ vrací se v čase Coufal starší.
Jeho kluk se tak musel začít ještě více rvát. „Šel jsem tak hrát do Bílovce I.B třídu, kam mě vyměnili za nějaké kluky. Musím přiznat, že mě to dostalo. Chtěl jsem se posunout dál, místo toho přišla taková rána,“ vykládá.
„Měl jsem v hlavě myšlenky na to, že budu hrát fotbal u nás v Ludgeřovicích a vedle toho se dám na studia.
Opora v otci
V těžkých chvílích mě podržel můj otec, za to mu děkuji a děkovat budu. Podílel se na tom, aby mě Hlučín vykoupil z Bílovce, což se povedlo. Hodně mi také pomohl Dan Černaj,“ pokračuje Coufal.
Po půl roce v Opavě přestoupil do Liberce. „Nebylo to jednoduché. Začal jsem v juniorce, jenomže jsem si zlomil čéšku. Navíc jsem byl daleko od domova, ale zvládl jsem to. Začal jsem se do toho dostávat, zvedla se má herní vytíženost,“ popisuje Coufal.
Jak to vypadalo, když fotbal hráli naši dědové?
V historickém speciálu Deníku se dozvíte, kde narazila Sparta nebo Slavia, kde vyrostly hvězdy a přečtete si příběhy zapomenutých hrdinů. Od středy 17. března až za Velikonoce každý den nový článek.
Pod Ještědem strávil šest let, aby si ho v roce 2018 vybrala Slavia, se kterou získal dva tituly a do West Hamu následoval svého kamaráda Tomáše Součka. To už také jako reprezentant. „Ve Slavii to byla neuvěřitelná životní etapa, na kterou nikdy nezapomenu,“ přiznává Coufal.
„A teď v Anglii? Jsem asi nejšťastnější, co jsem kdy byl,“ hlásí.
„Vždy jsem si říkal, že je nejtěžší se sem vůbec dostat. A že potom už se to nějak zvládnout dá. Pak už vám spoluhráči a všichni kolem pomůžou, pokud to máte v hlavě dobře srovnané, jste na to připraven dobře fyzicky a něco umíte s balonem. A to se mi potvrdilo,“ culí se Coufal.
„Podařilo se něco, na čem jsme deset let pracovali. Projevila se ta píle, že si splnil svůj sen a hraje fotbal v Anglii. To si nikdo nedokáže představit, co se tady u nás doma v Ludgeřovicích dělo v lese a kolem rybníka, jak běhal a posiloval. Vládík nebyl zrovna mezi vyvolenými, o kterých se říkalo, že by měli hrát ligu. No a je to přesně opačně,“ dodává pyšný otec Vladimír Coufal starší.
Vladimír Coufal se svým synem.
Také Coufalova maminka je nadšená z toho, co její syn dokázal a kam až to dotáhl. Sledovat živé přenosy, na to však nemá nervy.
„Na Vládíka se dívám jen ze záznamu. Obývákem, kde zápas sleduje manžel, projdu, ale na sedačce nevydržím. Jen to poslouchám,“ říká Alena Dřevjaná-Coufalová, bývalá sportovní gymnastka, která reprezentovala Československo na olympiádě v Soulu 1988.
„Do fotbalu radši nekecám. Ale co se týká třeba rychlosti, to zase jo. Vládíkovi jsem třeba už taky psala, že na hřišti nechal život, ale… Že tam třeba byla chybička, mohl se podívat dozadu a zařvat si na Antonia,“ uzavírá Alena Dřevjaná-Coufalová.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
