„Všichni kolem mě brečí, že je něco bolí. Já mám, zdá se, stále ještě kliku,“ uvedl vitální senior. Narodil se za války (v roce 1942). Sotva měsíc před tím, než nacisté vyhladili Lidice. Ačkoliv jeho rodina pocházela od Prahy, osud ji zavedl na sever republiky. V rámci osidlování pohraničí museli Houškovi do Mostu.

Malý Pepa tam začal hrát národní házenou. Až potom jej zlákal fotbal. A přestože nikdy nehrál ligu, dodnes ho na ulici zastavují lidi. První důvod? Jako kouč vycepoval spoustu hráčů. Druhý důvod? Jako parťák pomáhá dalším seniorům.

Ale pěkně popořadě. Řadu let byl Houška šéftrenérem mládeže v Baníku Most. Po roce 1989 založil soukromou školu, kde se učili mj. i Jan Kovařík (hráč Plzně) či Jakub Hora (Slavia). „Dodnes si pamatuji, jak jsme v tělocvičně trénovali. Nejdřív kotoul dopředu, pak dozadu. A vše gradovalo přihrávkou míčem. Byla to taková fotbalová gymnastika,“ usmál se Houška.

Některé metody (prý) dokonce převzal od Ajaxu Amsterdam, pak jezdil do Blšan a spolupracoval s uznávaným trenérem Miroslavem Beránkem. „Hráli jsme jako Barcelona,“ přiblížil 77letý sympaťák, který měl úspěchy v cizině (právě v Nizozemsku) slavili jeho svěřenci dvakrát turnajový triumf!

Sport děti nezajímá

Jenže s věkem přibyly jiné starosti a teď už vede pouze kroužek na škole. „A není to snadné. Děti jako by sport zajímal čím dál méně. Chybí mi u nich větší ambice se prosadit,“ dodal.

O současných problémech by (rád) vykládal dál a dál. Ovšem pojďme radši od teenagerů k seniorům. I ty totiž Houška podnítil k aktivnímu životu, když pro ně založil sportovní oddíl. „Máme sto členů. Každý den se věnujeme jinému sportu. Jednou tenis, pak minigolf, oblíbený je bowling. A samozřejmě fotbal.“

Sparťan, co fančí dobrému fotbalu

S fotbalovým družstvem přijel v uplynulém týdnu do Prahy. Konal se zde republikový šampionát ve walking fotbale. Výsledek? Nic moc Mostečané skončili poslední. „To víte, zranění. Tři hráče mám mimo,“ řekl Houška.

Jeden primát mu však nikdo nevzal onen titul nejstarší hráč. „Nejde jen o číslo… Abyste mohli v mém věku sportovat, musíte tím žít. Snažím se jíst zdravě, každé ráno cvičím,“ podotkl Houška, který má podporu v manželce. „Ona cvičí s mažoretkami,“ usmál se.

Mimochodem Josef Houška je sparťan. Trápení jeho oblíbeného klubu však bere s nadhledem. „Jednou jste dole a jednou nahoře. Fandím dobrému fotbalu,“ uzavřel.

Walking fotbal
Walking fotbal je fotbal bez běhání. Hráči totiž mohou jen chodit. Na druhém mistrovství České republiky (pro seniory nad 60 let) se sešlo osm týmů a jejich snažení sledoval také reprezentační kouč Jaroslav Šilhavý. „Kvituji, že nesedí jen v hospodě,“ usmál se a hned prozradil, že o rady jej nikdo nežádal. „Spíš za mnou chodí a říkají mi, koho mám a koho nemám brát do nároďáku.“