Spolehlivý brankář ale nezůstává stranou ani po skončení profesionální kariéry. Před lety založil hráčskou agenturu, dříve jako asistent pomáhal známému trenérovi Karolu Markovi a nyní působí i jako sportovní ředitel v Pohronie. A když má čas, tak si jde zachytat za OFK Branč. Do týmu ze druhé nejnižší soutěže na Slovensku ho zlákal kamarád, který oddíl z okresu Nitra sponzoruje. „Rozhodně se nenudím,“ tvrdí s úsměvem dnes šestačtyřicetiletý Filipko v rozhovoru pro Deník.

Jak se z bývalého ligového brankáře stane sportovní ředitel?

Je to jednoduché. Ve velmi složité situace mě oslovilo vedení Pohronie, které dělalo zásadní kroky a po mně chtělo, abych přivedl nového trenéra, poskládal nový realizační tým a začal klub budovat jiným způsobem. Dovolím si tvrdit, že před mým příchodem nebylo mužstvo na nejvyšší soutěž připravené, proto jsme ho v zimě dost radikálně přebudovali. Vrhli jsme se do práce, naším jediným cílem bylo zachránit pro Pohronie nejvyšší soutěž. Tým prošel rozsáhlou obměnou. Přišel trenér Mikuláš Radványi, asistenta mu dělá Jozef Pavlík. V kádru je třeba zkušený stoper Petr Pavlík, jenž působil v Brně, záložník Michal Obročník, který hrával v Liberci, na hostování je u nás útočník Tandir z Olomouce.

Cestu za záchranou vám zkomplikovala pandemie koronaviru. Věříte, že se sezona dohraje a že soutěž zachráníte?

Jsme nachystaní soutěž dohrát. Slovenská vláda nyní konečně uvolnila opatření a my můžeme o týden později než v Česku začít trénovat. Samozřejmě nejprve po skupinkách a bez kontaktu. Rozhodující slovo bude mít hlavní hygienik. Věřím, že dá časem svolení k tomu, aby liga byť v nějakém omezeném režimu pokračovala. Dobře však vím, že pandemie je celosvětový problém, takže není jednoduché nic dopředu předvídat. Rozhodující slovo bude mít vláda a hygienik. Já však věřím, že se liga dohraje a my ji zachráníme.

Poznamenala vás pandemie hodně?

Restrikce a různá omezení vnímají hlavně hráči, kterých se to týká ještě víc než nás funkcionářů. My v klubu samozřejmě normálně pracujeme, akorát se s kolegy nestřetáváme, ale pravidelně máme videokonference a různě debatujeme. Určitě je to jiné než dřív, osobní kontakt není skoro žádný, ale dá se to zvládnout.

Je pravda, že na Slovensku jsou opatření ještě tvrdší než v Česku?

Úplně nevím, jaká opatření jsou u vás, ale tady jsou opatření přísná, ale já se s nimi naprosto ztotožňuji. Koronavirus si totiž nevybírá, ani neobchází hranice. Možná mohla vláda reagovat ještě rychleji, ale celkově jsem rád, že jsou opatření tvrdá. Zdraví lidí je totiž na prvním místě. Sport i byznys jsou v současné době druhořadé.

Řada klubů může mít kvůli pandemii finanční problémy. Důkazem je Žilina. Jeden z nejúspěšnějších klubů posledních let a sedminásobný mistr míří do likvidace.

Bylo to rozhodnutí majitele klubu. Rozumím jeho myšlenkám, vím, proč to udělal. Finanční tlak na kluby je velký.

Situace nahraje bohatým

Jaká je situace v Pohronie?

My jsme se k této situaci postavili přímo. Hráči souhlasili se snížením platů. Věřím, že i díky podpoře státu se nám finanční problémy vyhnou. V tomto směru jsem optimista.

Jak hromadnou výpověď hned patnácti žilinských hráčů vnímáte z pohledu hráčského agenta?

Není to obvyklé, ale dá se to pochopit. Určitě tato situace nahraje některým bohatým klubům. V létě bude spousta fotbalistů volných. Jedna věc je, že kluby nebudou mít tolik financí, aby do jejich příchodu investovaly peníze. Zřejmě dojde k poklesu platů, na druhé straně si nemyslím, že to bude až tak tragické. Jistě se najdou kluby, které jsou na tom finančně dobře a hospodaří v černých číslech, takže některé hráče koupí.

Máte coby sportovní ředitel prvoligového klubu vůbec čas zastupovat hráče?

Po příchodu do Pohronie jsem se musel práce v hráčské agentuře, kterou jsem založil, vzdát a všechno předat společníkovi. Pro mě je nyní na prvním místě práce v klubu. Jiné věci ani neřeším. Jinak v agentuře máme většinou mladší hráče, spolupracujeme také s jinými agenturami.

Souhlasíte s názorem, že česká liga je kvalitnější než slovenská nejvyšší soutěž?

Můžu to potvrdit. Bohužel na Slovensku není systém tak propracovaný jako v Česku, kde je liga detailnější, taktičtější, náročnější a nároky na hráče jsou o hodně vyšší než u nás. To ale neznamená, že nemáme kvalitní hráče. Není jich však tolik jako u vás. Navíc ti nejlepší odchází do zahraničí, a třeba právě i do Česka. Kluby jako Sparta, Slavia nebo Plzeň jsou tyto fotbalisty schopné zaplatit. Na Slovensku je to v tomto směru o dost složitější. Liga nemá až takovou kvalitu. Většina týmů by v Česku měla problémy se záchranou. Na druhé straně Slovan, kde je velká finanční síla, už zase dokáže být konkurenceschopný i v Evropě, což dokázal v pohárech. V Česku by rozhodně patřil kde špičce.

V Česku jste strávil podstatnou část kariéry. Jak na působení v Českých Budějovicích a hlavně ve Slovácku vzpomínáte?

Pro mě byla česká liga velmi zajímavá. Z profesního i lidského hlediska mi dala opravdu hodně. Naučila mě komunikovat s hráči. Zblízka jsem viděl, jak fungují profesionální kluby, které jsou na vysoké úrovni. Určitě mi právě tato angažmá pomohla i v dalším životě. Na oba kluby moc rád vzpomínám. I když do Českých Budějovic jsem přišel v jiné situaci a budoval si tam teprve nějaké jméno. Ve Slovácku to zase bylo postaveno na něčem jiném. Je to rodinný klub s výbornou atmosférou. Hlavně kvůli tomu jsem tam strávil čtyři sezony. I po odchodu jsem zůstal pozitivní. Mám rád fanoušky z tohoto moravského klubu. Tehdy byli lidé vděční za ligu a pořád stáli za týmem. Celé město i okolí žilo fotbalem, lidé z vedení byli zapálení.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči?

Oba kluby sleduji. Z Českých Budějovic jsem v kontaktu s Martinem Vozábalem i trenérem Horejšem. S oběma jsem ještě hrával. Kontakty stále udržuji i na Slovácku. Komunikuji hlavně s ředitelem Pojezným, bývalým trenérem Kordulou nebo Veliče Šumulikoskim, Když mi to čas dovolí, přijedu se podívat i na nějaký zápas. Jsem rád, že oběma týmům podzim vyšel. Přeji jim, aby v tom pokračovaly dál.

Jal se vám zamlouvá současný tým Slovácka?

Podle mě tam velmi dobrou práci odvádí hlavně trenér Svědík, který dřinu a výkony dokázal přetavit do výsledků a do získaných bodů, což je hlavní. Úplně dopodrobna ale mužstvo nemám nastudované, docela se obměnilo. Ale podle výsledků i ohlasů jde klub i díky kvalitní práce trenéra správným směrem.

Jedničkou Slovácka je mladík Matouš Trmal. Překvapuje vás, že si drží stabilní výkonnost?

Říká se, že brankáři zrají pomaleji, ale podle mě je to individuální. Je to zajímavé, že v tak mladém věku dostal šanci a dokázal se vyrovnat tlaku a podává stabilní výkony, což je na této pozici nejdůležitější. Brankář si musí udržet nějakou výkonnost. Slovácko ale ví, proč vsadil na Trmala, který důvěru klubu vrací svými výkony. Ale hodnotit ho moc nemohu, nastudovaného ho moc nemám. (úsměv) Určitě má před sebou zajímavou budoucnost.

Který z českých gólmanů ve FORTUNA:LIZE se vám líbí?

Top brankář je Kolář ze Slavie, který to potvrdil i v těžkých zápasech Ligy mistrů. Ukázal velkou kvalitu proti nejlepším světovým mužstvům. Jinak moc velký přehled nemám. Zmínit však musím Laštůvku z Baníku nebo Milana Heču, kterého si pamatuji ze Slovácka, kde tehdy začínal. Byl mladý, ambiciózní, chtěl na sobě pracovat.

Čekal jste, že by jednou mohl chytat ve Spartě?

Úplné překvapení to nebylo. Sparta věděla, co dělá, když ho angažovala. Ve Spartě patří k těm lepším. Jinak ale Sparta neprodukuje takové výsledky ani výkony, jaké by si klub její historie z mého pohledu zasloužil. Asi řeší nějaké vnitřní problémy. To si však musí vyhodnotit sama. Je ale vidět, že její největší konkurenti ze Slavie i Plzně jí hodně odskočili.