Jen posuďte sami. Tady je jeho gólová bilance z prvních sedmi kol okresního přeboru. Rozjížděl se pomalu, na úvod vyšel v Lomu střelecky naprázdno, Kostelci dal jeden gól a ve Stříbře pro zranění chyběl. Jenže pak už byl k nezastavení, pět branek Bezdružicím, čtyři ve Stráži a polovinu svého celku při kanonádě proti Kšici (10:2). Pouze v souboji lídrů soutěže v Boru se Bydžovský trefil zase „jen“ jednou.

A dá se očekávat, že tak bude pokračovat i nadále.

Ani těch šest branek do sítě Bezdružic ale nebyl Bydžovského rekord. V minulé sezoně nasázel Sulislavi ještě o gól víc.

A má velké štěstí, že v Částkově nemusí za takový střelecký počin přispívat do klubové pokladny. „Ale když jsem hrál v Tachově, to by stálo hodně peněz,“ usmál se.

Fotbalovou kariéru začal v šesti letech v Tachově, v žácích pendloval mezi Dlouhým Újezdem a Částkovem, kde v sedmnácti letech okusil poprvé dospělý fotbal.

I když si pak odskočil zahrát divizi v Tachově, doma je v Částkově. „Je to moje srdeční záležitost. Díky tomu jsem tady prožila znovu prožívám krásná léta,“ vyznal se k věrnosti Hraničáři.

Původně však Lukáš Bydžovský vůbec neměl být kanonýr. „Vzal jsem to pěkně odzadu, nejprve v obraně na stoperovi a přes střed zálohy jsem si našel místo v útoku,“ popisoval putování sestavou.

Že by si svými střeleckými výkony říkal o angažmá ve vyšší soutěži? Ano, je to možné, vždyť 34letý fotbalista už si zahrál i divizi za Tachov.

„Zrovna oni mě letos lákali,“ připustil Lukáš Bydžovský v rozhovoru pro Deník. Jenže on je odmítl. „Mám tři děti, roční dvojčata, není moc času. V Částkově mně to vyhovuje, občas si kopnout na tréninku a pak zápas,“ usmál se vytáhlý forvard.

I Částkovu se v okresním přeboru daří, mezi elitní trojicí se pohyboval už v minulé, nedokončené sezoně, letos byl po výhře v Boru dokonce první. Ale na postup tady fotbalisté, kteří využívají hřiště v sousedních Maršových Chodech, nepomýšlejí.

„Zase chceme být do třetího fleku. Ale nikam nahoru se neženeme. Jsou tady kluci, co prošli Tachovem, ale už mají léta, řada jich dělá v Německu. Okres je pro nás ideální soutěž,“ říká otec tří dětí. „Trénujeme dvakrát týdně. V úterý je to s účastí slabší, ale ve čtvrtek se nás už sejde dost. V Tachově to bylo samozřejmě jiné, ale vždy něco uděláme, abychom nejezdili jen na pivo,“ potvrdil Lukáš Bydžovský, že fotbal je pro něho především zábavou. Civilním povoláním je skladník.

Vrcholem jeho kariéry už tak zřejmě navždy zůstane divize v barvách Tachova. „Když přilétlo lano z Tachova, chvíli jsem se rozhodoval, ale nakonec jsem si řekl, že taková nabídka už nemusí přijít, a kývl jsem,“ popisoval Lukáš Bydžovský.

V té době ještě Tachov hrál krajský přebor. „A už to byl pro mne vrchol kariéry. Od začátku mi to začalo padat do branky a stal jsem se nejlepším střelcem soutěže. Ale byla to zásluha celého mančaftu. Jako tým jsme soutěž ovládli a mohli slavit postup do divize. Parta byla výborná a všechno nám v kraji šlapalo. A nakonec jsem si mohl zahrát krátce i divizi, což byl pro mne totální vrchol po všech stránkách,“ pochvaloval si Lukáš Bydžovský zajímavou zkušenost.

Do Tachova šel tehdy z okresu, takže přeskočil několik soutěží. „To bylo něco neskutečného. Ale dostával jsem velkou porci minut od hrajícího trenéra Martina Knakala,“ připomněl důležitou roli bývalého ligového fotbalisty, který se rázem stal Bydžovského spoluhráčem.

Ani on sám si před sebe neklade žádné přehnané cíle, v minulé, nedokončené sezoně nastřílel 27 branek.

„Samozřejmě že by bylo pěkné překonat tohle číslo. O tom žádná. Ale jednou už jsem kvůli zranění nehrál, mám co dohánět. Hlavně aby se soutěž tentokrát dohrála,“ připomněl na závěr rozhovoru, že současná situace se sílící pandemií koronaviru amatérskému fotbalu nenahrává.

Autor: Michal Folejtar