Už podruhé v kariéře, poprvé se radoval hned ve svojí premiérové sezoně 2021. Zatímco tehdy šla RFS Riga tvrdě za titulem, ten letošní byl poněkud nečekaný. „Před sezonou nám odešlo několik hráčů. Chtěli jsme být nahoře, ale většinu sezony jsme byli za městským rivalem FC Riga,“ popisoval Petr Mareš při prosincové návštěvě u rodičů v Chodové Plané, odkud se do světa velkého fotbalu vydal.
„Takže ten druhý titul byl malý zázrak, ale o to je to sladší,“ usmál se levonohý fotbalista, který v lednu oslaví 33. narozeniny. Stal se tak prvním českým fotbalistou, který má už teď jistotu, že si v létě zahraje o prestižní Ligu mistrů.
Jak už jste to naznačil, pomohlo vám zaváhání FC Riga v posledním kole. Přibližte nám, jak jste to prožívali?V posledním kole jsme potřebovali vyhrát a ještě, aby oni ztratili. V poločase byly oba zápasy bez branek. Ale zhruba po hodině hry jsme slyšeli, že diváci skandují Valmeira (soupeř FC Riga v posledním kole – pozn. aut.), takže jsme tušili, že je šance. Naštěstí my jsme šli do vedení, které jsme udrželi a FC Riga hrála 1:1. Propukla obrovská euforie, bylo to daleko silnější než při prvním titulu. I když i tehdy se o něj hrálo až do posledního kola, ale měli jsme to ve svých rukou.
Jaké jsou v Lotyšsku prémie za mistrovský titul?
Není to nic výrazného. Ale celkově jsem si finančně polepšil. Řekl bych, že jsme na tom podobně jako Plzeň.
Co vám titul připomíná?Tým získal putovní pohár, ale ten má majitel. Každý hráč pak dostane medaili, ty se rozdávají za první, druhé i třetí místo. A od klubu jsem dostal telefon, že jsem byl nejproduktivnější hráč našeho mančaftu.
A také jste bojoval o nejlepšího asistenta lotyšské ligy…
To mně bohužel o jednu přihrávku nakonec uteklo.
Už teď navíc máte jistotu kvalifikace o Ligu mistrů…
To je sice pravda, ale je to daleká cesta. Přesvědčili jsme se před dvěma lety, kdy jsme vypadli s HJK Helsinky, ty pak vyřadila plzeňská Viktorka. A my jsme si zahráli aspoň Konferenční ligu.
Jak se nahlíží v Lotyšsku na účast v evropských pohárech. Je to pro kluby důležité také z hlediska financí?
(zamyslí se) Když jsem do Rigy přišel, měli jsme jasný úkol, získat titul. Ale už to bylo spojené s evropskými poháry. Za postup do Konferenční ligy dal majitel poměrně vysokou sumu do kabiny. Když začala válka na Ukrajině, bylo to těžké. Bylo patrné, že potřebuje injekci.
Kde se vůbec FC Riga vzal? V předchozích letech jste se přetahovali s Valmeirou…
To je teď nejbohatší klub v Lotyšsku, mají rozpočet jako Sparta nebo Slavia. Říkali jsme si s klukama z mančaftu, že by měli vyhrávat titul každý rok. Ale ukazuje se, že peníze nejsou všechno. Natáhnou si tam hvězdy, ale my to hrajeme týmověji, jsme kamarádi i mimo hřiště. Tam si chodí frajeři pro výplatu.
Jak je to s rivalitou mezi oběma kluby z Rigy?
Je to něco jako v Praze mají Sparta se Slavií. Bývá to hodně vyhrocené.
Zato další celky už v tabulce ztrácí hodně bodů…
Jojo, poslední sezonu to bylo slabé. Valmeira rozprodala hráče, hodně oslabila. Říká se, že mají finanční problémy. Klub vlastní švýcarští majitelé, není do toho příliš vidět.
Jak je na tom váš klub?
Náš majitel pochází z bohaté rodiny, jeho otec se podílí na testování boeingů. On se zabývá stavebnictvím. Teď staví tréninkové centrum, kde bude i hlavní stadion. Chtějí to stihnout, aby se tam už v létě hrálo o poháry.
I přes dobré finanční zázemí se ale za dva roky tým hodně změnil, že?Z první titulové sezony už jsme tam jenom čtyři. Z hráčů v poli jsem asi nejstarší, jen dva gólmani jsou starší.
Však se také zdá, že už jste v Rize zdomácněl. Zůstal jste i přes zájem Slovácka…
Skoro rok se to táhlo, ale ani jednou mě nepustili. Pak mně chtěli dát smlouvu jen na rok, ale nakonec jsme se domluvili na dva a vypadá to, že ji teď ještě prodloužíme. Už tam asi zůstanu do konce kariéry, rodina je v Lotyšsku spokojená. Riga je krásné město, příjemné na život. Dcerka už chodí do školky, mluví lotyšsky. Nechci měnit tým, zase stěhovat rodinu.
Koukal jsem na soupisku, kde jsou hráči řady národností. Jaký jazyk vládne v kabině?
Hlavně angličtina, taky ruština jede. Trenér na ní vyrůstal, ale po začátku války ji hodně omezili.
Dá se o někom ze spoluhráčů říct, že je kamarád?
Od začátku se v Rize přátelím se Slovincem. A pak je tam Brazilec, co má lotyšskou manželku. Jsou tam i tři Srbové, takhle jsme častěji spolu. Ale kabina drží pohromadě, jsme skvělá parta.
Vy máte i tři starty za národní tým, takže se nemůžu nezeptat, co říkáte na to, co se kolem reprezentace v poslední době dělo?Samozřejmě, že jsem to sledoval, ale nechápu to. Trenéru Šilhavému se nedivím, že rezignoval. Vždyť udělal dvakrát postup na Euro, minule tam byl ve čtvrtfinále… A přesto byla proti němu taková nevole.
Pro vás už je národní tým uzavřená kapitola?
Pro mě ano, do Lotyšska nikdo nekouká. Ale manželka mě pořád hecuje, abych to nevzdával, že levých beků moc není. Ono i kdyby si někdo lotyšskou ligu pustil, tak to brzy vypne, stadiony jsou špatné, lidí moc nechodí (úsměv). To je tam asi největší kámen úrazu, i když zrovna u nás je to slušné. Navíc tam není vyhřívání, takže v zimě hrajeme na umělkách.