Kliknutím zvětšíte
Svoje první fotbalové krůčky ale zaznamenáváme na západě Čech, David je rodákem z Plané, kde vychodil také základní školu. Více nám nejen o svých začátcích řekl v následujícím rozhovoru.
Pocházíte z Plané. Jaké jsou vaše vzpomínky na rodné město a vůbec na kraj, odkud pocházíte?
Na Planou mám spoustu krásných vzpomínek. V podstatě do dvanácti let jsem tam trávil všechen čas. Bydlí tam skoro celá má rodina, spousta kamarádů. Rád se do Plané vracím a mám k tomuto městu vztah. Také mám základní školu Na Valech vytetovanou na svém těle, což asi mluví za vše.
Máte tady pořád ještě hodně známých?
Ano, většinu rodiny a spoustu kamarádů, ať už v Plané nebo Tachově.
Je to obtížnější dostat se na takovou pozici, kde jste dnes, když pocházíte z venkova, než kdyby jste pocházel například z Plzně?
Podle mého názoru to malinko těžší je, protože pokud se člověk chce dostat na vrcholovou úroveň, potřebuje se v co nejranějším věku dostat do většího týmu, kde mají například akademie a setkávat se den co den na hřišti s co nejkvalitnějšími spoluhráči a protihráči. A bohužel je spousta rodin, které si nemohou dovolit například dojíždění a další náklady s tímto krokem spojené. Proto chci poděkovat rodičům, kteří se obětovali, abych byl tam, kde teď jsem.
Jaká tedy byla ve stručnosti vaše fotbalová cesta od úplných začátků až do Teplic?
Začala ve čtyřech letech, kdy mě táta přivedl poprvé na hřiště. Poté jsem se přes Tachov a krajské výběry dostal ve 12 letech do Viktorie Plzeň, kde byly začátky těžké, jelikož jsem vstával každý den v 5:30 na vlak do školy a vracel se do Plané v sedm hodin večer. Každý den tři roky. Když jsem přešel na intr, bylo už vše jednodušší co se týče fotbalu, ale zase jsem se o sebe musel začít starat sám, což je další životní krok a je důležité, aby člověk nesešel z cesty, když už nad ním rodiče nemají takový dohled. Když jsem po prvním startu za Plzeň v 18 letech (shodou okolností v Teplicích) nedostával moc příležitostí, přes pár hostování jsem zakotvil v Hradci, kde se mi povedl první půlrok. Ze 13 zápasů jsem dal 12 gólů, nakonec jsem sezónu končil se 17 góly jako nejlepší střelec druhé ligy a postupující do první. Bohužel, poslední čtyři zápasy jsem kvůli dvojnásobné zlomenině lýtkové kosti a prasklině v kotníku už nehrál. Po zranění jsem se špatně dostával do formy, chyběla mi motivace a naštěstí mě koupily Teplice, kde jsem nyní
Byl to váš celoživotní sen, být fotbalistou?
Už když jsem dostal svůj první dres, věděl jsem, že se chci tímto sportem jednou živit.
Vaše rodina je sportovně nadaná? Měl jste to v genech?
Máte pravdu, já od malička měl vzor v bratrancovi, který nastupoval ve Viktorii, v Mladé Boleslavi a později v Sokolově (dnes sokolovský David Vaněček ještě na podzim nastupoval také v dresu FK Tachov – pozn. red.). jezdili jsme na jeho zápasy a já si vždy přál hrát ligu jako on.
Co byste vzkázal takovýmto venkovským mladíkům, kteří mají podobné sny?
Ať si za nimi hlavně jdou a nenechají se odradit lidmi, kteří jim budou tvrdit, že jsou všude lepší, než oni a že na to nemají, protože takové lidi budete potkávat celý život. Pokud bych je poslouchal, už bych fotbalu dávno nechal. Ale já mám svůj cíl, za ním si jdu, a proto jsem se pokaždé vrátil, i když jsem měl dvě těžká zranění a spousta lidí nade mnou lámalo hůl.
Michal Gengel
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
