Když loni odcházel do Viktorie Plzeň, nesly se hlasy, že už se do Tachova nevrátí. Rok se s rokem sešel, Václav Šmejkal je zpátky, a činí se, jen co je pravda.

Sotva dochytá za starší dorost FK Tachov, svlékne rukavice a jde řádit do útoku za mladší. Během pěti zápasů této sezony vstřelil 14 branek a je nejlepším střelcem krajského přeboru. Statistiky pak hovoří jasně, hbitý štírek na hrotu se v průměru každých 27 minut trefí za záda gólmanů soupeře.

„Je to samozřejmě obrovská výhoda, když máte hráče, který je oporou v brance, převleče se a dává góly. Na Šmejkym v útoku se mi líbí důraz a schopnost najít si ve vápně to správné místo. A coby brankář má před sebou zajímavou budoucnost!“ říká o něm trenér tachovského dorostu Václav Zeman (rovněž trenér mužů Sparty Dlouhý Újezd, aktuálně hlavního konkurenta FK Tachov v I.B třídě – pozn. aut.).

Však tenhle teprve šestnáctiletý student Bezpečnostně – právní akademie v Plzni už stihl premiéru v brance mužského áčka FK Tachov. Ale, pojďme postupně…

Proč právě fotbal?

K fotbalu mě přivedl taťka i když se to mamce moc nelíbilo a při prvním doteku s míčem na mě začala křičet že prostě fotbal hrát nebudu. S taťkou jsme ji ale přesvědčili, že šanci nemá. Začínal jsem hrát ve čtyřech letech a od šesti let jsem byl registrovaným hráčem ve Starém Sedlišti. Fotbal je krásná hra a naplňuje mne.

Fotbalový vzor?

Od mala můj taťka. Chytal a měl úžasné zákroky, všichni ho chválili, a to se mi líbilo. Chtěl jsem být taky takový. A jinak německý brankář Manuel Neuer. V útoku jeho spoluhráč z Bayernu Mnichov Robert Lewandovski.

Jiné sporty a koníčky?

Kromě fotbalu jsem se stal dobrovolným hasičem za Staré Sedliště a jezdíme na závody v požárním útoku.

Největší zážitek s fotbalem?

Za FK Tachov v Rakousku na turnaji, kde jsme se dostali do semifinále, které jsme po penaltách vyhráli a šli jsme do finále.

Nejhorší zápas?

V Horšovském Týně, kde jsem se zranil a záchranka mě odvezla do domažlické nemocnice. Doktoři zjistili, že jsem měl nadvakrát natrženou pravou ledvinu.

Nejnáročnější trenér?

Luboš Perglaun, Petr Zajíček a Richard Všetička.

Cesta do branky?

Byla to náhoda. Jednou jsme měli tréninkový výběr a byli jsme v lichém počtu. A kouč mě dal do brány. Shodou náhod byl na tréninku kouč brankářů z Viktorky a asi jsem se mu zalíbil. Tak začala moje gólmanská kariéra.

Proč návrat zpět do Tachova?

Chtěl jsem mít víc času na školu a hlavně na osobní život.

Budoucnost v brance nebo v poli?

To zatím nevím. Nebráním se jak chytání, tak ani hraní v poli. Je to příjemná změna. Někdy je toho moc, ale dá se to zvládnout. Útok mě láká z důvodu jako všechny hráče, prostě chci dávat góly.

Premiéra za áčko mužů (Tachov – Nečtiny 8:0)?

Byl jsem dost nervózní, ale pak to rychle odešlo. Za zápas jsem se dotkl jen pětkrát míče, takže jsem moc zákroků neměl. Ale bylo to úžasný. Hlavně lidi dodávali tomu zápasu dobrou atmosféru. Tolik lidí jsem ještě na zápase neměl.

Fotbalové cíle?

Chtěl bych se dostat do zahraničí. Nejlépe do Německa, do nějaké slušné ligy. Ale to je zatím jen ve hvězdách, jestli to někdy vyjde.

Autor: Rovert Babor, (jv)