Kliknutím zvětšíte
Jak si užíváte hrát fotbal za Vochov?
Musím říct, že si to celkem užívám, protože trénink je pouze jednou týdně a o víkendu mistrovské utkání. Už bych časově nezvládl jezdit častěji na tréninky. Mám skvělou, ale náročnou práci, zároveň čekáme s manželkou přírůstek do rodiny. Každý volný čas budu chtít věnovat jim.
Zároveň jste si zahrál ve Vochově i se svým tátou Romanem. Jaký to byl pocit?
Jednou mi táta říkal, že by to byl jeho splněný sen, kdybychom si spolu zahráli, a ono to vyšlo. Upřímně to byl i můj tichý sen, ale na hřišti spolu jsme absolutně nesnesitelní. Nedokážeme se shodnout a párkrát jsme se i pohádali. Ale po konci utkání jsme znovu v pohodě.
Jaký máte tedy mezi sebou vůbec vztah?
Chovám vůči svému tátovi přirozený respekt, protože mě dlouhá léta trénoval a zkušeností má přece jenom taky trochu víc. Jsem rád, žei přes občasné hádky se mi snaží pomoci jak v životě, tak ve fotbale. Ne vždy ale jeho dobré rady využiji. Člověk si to občas musí udělat po svém…
Proč jste se po návratu z Německa rozhodl právě pro Vochov?
Už jsem hledal hlavně klid. Po dvou letech v Německu se mi nechtělo někam daleko cestovat a stejné to bylo i s trénováním. Prioritou je pro mě práce a rodina. Když se tedy objevila nabídka od Jirky Hlaváče a Viktora Vilímka být hrajícím trenérem ve Vochově, kde jsem bydlel a vyrostl, tak nebylo nad čím přemýšlet.
Během podzimu jste vstřelil deset branek. Stále těžíte ze zkušeností z dřívějších angažmá, nebo se ještě poctivě připravujete v rámci možností?
Na můj vkus je deset málo. Pořád bych chtěl víc. Věřím, že snad nějaká zkušenost zůstala, ale pořád se musím nějakým způsobem udržovat. Vždycky by tam měl být vidět aspoň částečný rozdíl, když člověk hrál někde ve vyšších soutěžích. Ale jedinec nikdy v tomhle sportu nic nezmůže. Je to i o kolektivu. Proto jsem rád, že ve Vochově máme dostatek kvalitních hráčů a super partu.
Troufl byste si ještě na vyšší soutěž? Byly nabídky?
Kdybych lehce potrénoval, tak ano (smích). Nabídky byly, ale jsem spokojený, kde jsem. A udělat si trénink “po svém“ není špatné.
Už vás to tedy nikam jinam neláká?
Upřímně už vůbec. Pro mě byla třetí liga nějaký osobní vrchol. Bohužel dál už to z mnoha důvodů nešlo. Postupem let jsem se oprostil od toho dotáhnout to někam dál. Priority se pak člověku přehodnotí a fotbal trochu ustoupí. Hraju to znovu pro radost. A nikdo nemůže říct, co se stane za pár roků. Třeba s Vochovem vykopeme i tu třetí ligu (smích).
Jak vzpomínáte na třetiligovou sezonu v Tachově, kterou jste zakončili na čtvrtém místě?
Hezky se mi na to vzpomíná. Byl tam kvalitní kádr, který mohl hrát i druhou ligu. V té době jsem byl mladý hráč, ještě trochu janek, který čekal na každou šanci si zahrát. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl učit věci i od kluků typu Dvořáka, Houdka a dalších. Obecně tam byla skvělá parta, která kromě kvalitních výkonů na hřišti dokázala udělat i dobrý výkon v hospodě. Krasné vzpomínky (úsměv).
Zažíval jste tehdy vrchol fotbalové kariéry? Proč už jste pak nepřidal další zápasy ve třetí lize?
Ohledně soutěže ano. Po tom, co Tachov spadl do krajského přeboru, jsem jinam jít nechtěl. Měl jsem rád lidi, kteří se pohybovali kolem fotbalu, a partu, která tam zůstala. Navíc žádná nabídka nepřišla. Ani jsem ji upřímně nečekal. V Tachově jsem ve třetí lize spíše střídal, než hrál v základní sestavě.
Jak jste vůbec vnímal další osud Tachova? A sledujete teď jeho cestu zpět na fotbalové výsluní?
Současnou situaci v Tachově sleduji i nadále, přeju jim, aby se jim dařilo. Co se stalo před lety, asi nemá smysl dále rozvádět. Stalo se… Měl jsem štěstí, že jsem tam strávil tři sezony. Mám tam známé a přátele, na které budu vždy vzpomínat.
Pak jste se vydal za hranice. Nalákalo vás do Německa, že si fotbalista tam i v nižší soutěži něco vydělá?
Do Německa jsem šel hlavně z toho důvodu. I když se tam hraje nižší soutěž, jsou tam peníze úplně jinde než v Čechách. Ve Fürthu byla zároveň skvělá parta kluků jak českých, tak i německých. Dobré to bylo i ve Seugastu.
Jakou měla německá soutěž úroveň? V čem to bylo odlišné oproti Česku?
Kvalita v Seugastu byla srovnatelná s naší I. A třídou. Vždy jsem se tam cítil dobře, ale bylo to časově náročné. Když jde fotbalista do zahraničí, musí ukázat kvalitu, jinak ho tam nikdo nepřijme. Měl jsem štěstí, že jak ve Fürthu, tak i v Seugastu se mi střelecký dařilo. Navíc jsem měl kvalitní spoluhráče a trenéry. Tudíž jsem neměl problémy. Stejně tak jako na Tachov budu vždy v dobrém vzpomínat na Německo.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
