Čtyři zápasy, jediná porážka, skóre 17:4 a průběžné třetí místo v krajském přeboru, to je prozatímní bilance fotbalistů Baníku Stříbro. Střelecky úrodný srpen podtrhl pěti vstřelenými brankami také čtyřiadvacetiletý útočník Giuseppe Lanfranchi.

Prošel mládeží plzeňské Viktorie, později se zkoušel prosadit i v prvoligových týmech Slovan Liberec nebo FK Příbram. Teď válí za Stříbro, které přivítá v neděli od 17 hodin na domácím trávníku SSC Bolevec.

V létě jste se zkoušel prosadit v třetiligové Jiskře Domažlice…

O jejich zájmu jsem se dozvěděl necelý týden před začátkem přípravy, kontaktoval mě trenér Vaigl. Bylo to náročné a převážně se jenom běhalo. S tímto stylem přípravy jsem se setkal asi poprvé. Jsem zvyklý více pracovat s balónem v zátěži, ale každý trenér má svoje metody a já je respektuji.

Proč nakonec přesun do Domažlic nevyšel?

Myslím si, že herně ani fyzicky jsem na tom nebyl zle. Předtím jsem byl na letním kempu ČAFH (Česká asociace fotbalových hráčů, která pomáhá fotbalistům bez aktuální smlouvy), kde si mě připravil Tomáš Josl. Jenže Domažlice spolupracují s plzeňskou Viktorkou a šanci dostali spíš její mladí hráči. S trenérem Vaiglem i majitelem Ticháčkem jsme domluveni, že to zkusím v zimní přípravě znovu.

Takže jste se vrátil do Stříbra, kde jste po přestupu z Plané druhým rokem…

Nemohu si tady na nic stěžovat. Jsme v krajském přeboru a všechno kolem klubu funguje tak, jak má. S klukama v kabině táhneme za jeden provaz.

I proto vám náramně vyšel úvod soutěže. Čekal jste to?

Nikdo z nás to nečekal. Tolik branek jsme nedali minulý rok za celý podzim (smích). Určitě nám pomohl příchod Radka Skopového z Tachova. Je to kvalitní hráč, co se týče práce s balonem, a také je rychlostně dobře vybaven. Snad nám forma vydrží i nadále.

Ale v posledním zápase jste padli v Domažlicích 1:2 s béčkem Jiskry. Přesto to dokazuje, že byste mohli pokračovat v dobrých výsledcích. Jaký je váš pocit?

Hrál první s druhým, rozdíl byl jenom ve skóre. Prvních třicet minut se nám nedařilo, soupeř nás přehrával a vedl. Až ke konci poločasu jsme začali soupeře více napadat a i díky tomu jsme vyrovnali. Ve druhé půli se hrál fotbal nahoru, dolů. Bohužel pro nás jsme si vstřelili vlastní branku, která zápas rozhodla. Závěr jsme psychicky neunesli a dostali jsme dvě červené karty…

Vy osobně musíte být spokojený, ve čtyřech zápasech jste vstřelil pět gólů Máte nějaký osobní cíl?

Jsem rád, že mi to tam padá. Každý útočník je rád za vstřelený gól. A jestli mám osobní cíl (zamyslí se)… Chci dát co nejvíce branek, abych pomohl týmu k postupu do vyšší soutěže a číslo neřeším. Potom budu spokojený.

S kým nejvíce rozumíte na hřišti a mimo něj?

Nejblíž mám k Tomáši Vejvodovi, kterého znám už od svých pěti let. Na hřišti si pak velmi dobře rozumím s Dominikem Tůmou, se kterým jsem hrával jako žák v plzeňské Viktorii. Ale jak jsem říkal, parta je zde skvělá a všichni táhneme za jeden provaz.

Je asi brzy na nějaké závěry. Ale kdo je ve vašich očích favoritem této sezony krajského přeboru?

Takhle na začátku sezony do toho nejde moc vidět, ale řekl bych, že to budeme my a béčko Domažlic. Silné bude také Nýrsko.

Autor: Michal Folejtar