Kliknutím zvětšíte
A to nebýt tří sezon ve druhé lize, nejspíš by dosáhl i na magickou hranici čtyř stovek utkání. „Kdybych k tomu připočetl zápasy ze tří sezon ve druhé lize, dvě v Plzni a jednu v Příbrami, tak bych tu čtyřstovku měl. Ale i tak jsem spokojený, je se za čím ohlížet,“ míní Lukáš Pleško, který své starty nasbíral v barvách tří klubů Viktorie Plzeň, Blšan a Příbrami.
ZAČÁTKY POD DOHLEDEM OTCE A FOTBALISTY
S fotbalem začínal v ČSAD Plzeň, kde hrál i jeho otec Zdeněk, bývalý ligový fotbalista Škody Plzeň. „Taťka v té době ještě hrával za ČSAD. Bydleli jsme na Borech, on jezdil na tréninky na Slovany na Čísko, jak se ČSAD říkalo, a bral mě s sebou. Trénoval tam i žáky a na mě byl dvakrát tak přísnější než na ostatní. Tehdy se mně to samozřejmě nelíbilo, ale s odstupem času jsem mu dal za pravdu. Táta moji kariéru výrazně ovlivnil a má velkou zásluhu na tom, že jsem odehrál v lize tolik zápasů,“ cení si podpory otce, který si v roce 1971 zahrál v památném souboji Poháru vítězů pohárů proti Bayernu Mnichov.
Mít za otce bývalého ligového fotbalistu mělo i své výhody, zejména v době, kdy Lukáš v nejvyšší soutěži začínal. „Jeho rady se mi hodily, táta mě vždycky dokázal správně nasměrovat. Když jsem však překonal jeho počet startů v lize, v žertu prohlásil: „Ty pacholku, už si mně o žádné rady neříkej. Máš svoji hlavu a teď i své zkušenosti, tak už si musíš poradit sám,“ usmívá se Lukáš, který v dresu Viktorie, kam přestoupil z třetiligového 1. FC Plzeň (dříve ČSAD), debutoval na jaře 1997 v necelých dvaceti letech.
„Byl jsem zajíc, zkušení borci Miloš Slabý, Míra Janota, Tomáš Heřman a další kluci mě však přijali bez problémů, do mužstva jsem brzy zapadl. I díky kapitánovi Mírovi Mikovi, který si mě vzal pod ochranná křídla, v kabině jsem seděl vedle něj. Měl obrovský přehled, skvělé krytí míče. Hodně jsem se od něj naučil,“ vzpomíná s vděkem nejen na Miroslava Miku, ale také na trenéra Petra Uličného. „Měl na tu dobu skvělé tréninky, navíc všechno říkal na rovinu a bez obalu. Fotbal pod ním mě moc bavil,“ vzpomíná. Ve Viktorce byl Pleško do roku 2001, kdy po sestupu Viktorie přestoupil do Blšan, kam dojížděl s dalšími Plzeňáky Janem Velkoborským a Jiřím Sýkorou a strávil tu pět let.
Když bylo levonohému obránci či záložníkovi devětadvacet, dostal nabídku z Příbrami. „Se šéfem příbramského klubu Jardou Starkou jsme se sešli v Praze a plácli si,“ říká Lukáš Pleško, který tehdy nemohl tušit, že zelenočerný dres bude s krátkými přestávkami na hostování v divizní Pleši a třetiligovém Králově Dvoře oblékat dlouhých devět sezon.
Na jaře 2015, v osmatřiceti letech, zakončil autor sedmnácti prvoligových gólů úctyhodnou kariéru. Oficiální loučení v září téhož roku bylo symbolické, před utkáním s Viktorií Plzeň. S klubem, ve kterém v první lize před osmnácti lety začínal.
„Loučení bylo moc pěkné, hlavou mně proběhla celá kariéra. Všechno ale jednou končí. Hrál bych ještě dál, fotbal miluji, ale tělo už řeklo ne. Bylo rozumné skončit,“ míní Lukáš, který kromě plzeňského Miroslava Miky rád vzpomíná také na spoluhráče Jiřího Sýkoru v Blšanech a Daniela Tarczala v Příbrami. „Oba byli velcí dříči, poctiví v tréninku. Nikdy se nehřáli na fotbalovém výsluní, ale při zápasech odváděli skvělou práci pro mužstvo. Takové typy fotbalistů mám rád. Jsou nedocenění, ale pro tým důležití a potřební,“ zdůrazňuje.
To, že v lize vydržel tak dlouho, přičítá dvěma věcem. „Jednak se mi vyhýbala zranění, jen jednou jsem měl přetržený vaz v koleni, zlomeniny se mi naštěstí vyhýbaly. Asi mám silné kosti,“ směje se. „Druhou věcí je, že mě fotbal nepřestal nikdy bavit. Já chtěl být pořád na hřišti a jenom bych hrál a hrál,“ vyznává se fotbalista, který po odchodu z ligy hrál za německý Zwiesel a později pomohl Baníku Stříbro do krajského přeboru, kde si vyzkoušel i roli hrajícího kouče.
OTEC TŘÍ DĚTÍ PRACUJE V BAVORSKU
Ve Stříbře Lukáš s rodinou žije a denně dojíždí do Bavorska, kde pracuje jako předák ve firmě, která vyrábí kokpity a další komponenty pro renomovanou automobilku. S manželkou Barborou vychovávají tři malé děti, Elišku Annu (7), Anežku Marii (4) a ročního Eliáše. „S dětmi jsem začal později, ale o to s větší vervou,“ směje se Lukáš, který ještě do nástupu koronaviru hrál za německý Waidhaus. Hraje zápasy starých gard Viktorie Plzeň a Baníku Stříbro.
„Také jsem slíbil, že když to čas dovolí, zahraji si i za starou gardu SK Smíchov, kde jsem jako kluk v tehdejším ČSAD Plzeň s fotbalem začínal. S fotbalem přece nemůžete skončit jen tak,“ dodává Lukáš Pleško, který 21. května oslavil čtyřiačtyřicáté narozeniny.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
