Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Fotbalový rozhodčí a houslový virtuoz se vrací na místo činu. Tentokrát se na západ Čech, kde působil několik let zpátky coby hráč symfonického orchestu v Mariánských Lázních a pokračoval zde v kariéře rozhodčího,jako autor knihy z fotbalového prostředí. Nepřehlédnutelný na hřišti a nejen na něm. Hostoval v coutry kapele A JE TO, kde prokazoval své houslové kvality. V nedávné době napsal a pokřtil v Brně knihu, která může potěšit všechny příznivce fotbalu. Řeč je o Petru Malůškovi aliaz Peteru Scheckovi, jenž své zážitky z fotbalových trávníků mezi které patřily i ty na Tachovsku, vzpomenul ve své knize, která může být zajímavým dárkem pro sportovní příznivce. Někteří arbitři z našeho okresu se v těchto příbězích určitě najdou.

Co prozradíte o svých začátcích ve funkci rozhodčího a jak jste se ocitl vy Brňák na západě Čech? Jsem původem Brňák, kde jsem zahájil rozhodcovskou kariéru a prošel všemi nejnižšími soutěžemi. Dnes už se to zdá být divné, ale tehdy se v Brně akorát hodně hřišť chystalo k přestavbě ze škváry na trávu. Takže jsem vždy po zápasech dlouho namáčel ve vaně dres i štulpny, ze kterých šla čerň a škváru jsem smrkal ještě dva dny po zápase… …Později jsem se přestěhoval do Západních Čech za možností hrát v symfonickém orchestru, protože jsem hudebník, což je asi zvláštní kombinace. Jak na působení v Západočeském kraji vzpomínáte? Západní Čechy, to byla velká změna, na kterou jsem si musel zvykat. Trochu jiná mentalita lidí, hodně odlišný dialekt, který jsem pomalu vstřebával, ale celkem rychle jsem si zvykl a získal jsem vztah k tomuto kraji. Dnes vzpomínám velice rád na tato krásná léta strávená s hudbou a fotbalem v kraji plném lesů, tak odlišném od Jižní Moravy, kde je to naopak samé pole, rajčata, okurky, víno. Díky fotbalu jsem poznal snad všechna zákoutí tohoto kraje od Lubů přes Tachov až dolů po Nýrsko a Sušici.

Kdy vás napadlo napsat knihu a co vás k tomu vedlo? Bylo to zcela spontánní. Začal jsem si někdy v únoru sepisovat první historky spíš jen tak pro sebe a kamarády a pak mě napadaly další a další, až mi došlo, že by to vlastně mohlo být pro veřejnost zajímavé a že tady vlastně tento druh knihy chybí. Začal jsem přemýšlet o tom, že bych knihu nabídnul nějakému vydavateli. Na co se mohou čtenáři těšit.

Obsahuje vaše kniha pikantní odhalení korupčních aférek a praktiky některých funkcionářů? Něco by se tam našlo, ale to nebylo prvoplánovité. Čtenář se může hlavně těšit na to, že si počte o běžném fotbale, který každý týden prožívají desetitisíce lidí ve městech i na venkově byť nejde zrovna o Ligu mistrů. A přitom právě tam se dějí věci! Nejdůležitější pro mě bylo, aby ta historka byla něčím zajímavá a nebo vtipná.

Příběhy v nich popisují vaše zkušenosti z působení ve funkci rozhodčího, nebo jsou posbírané od kolegů? Je tam toho víc z mých vlastních zážitků, konečně o těch se nejlépe píše, ale využil jsem i šťavnatých vyprávění mých kolegů rozhodčích, hráčů, funkcionářů, trenérů a dalších. Kolegů z Tachovska nevýjimaje.

Proč kniha vyšla pod pseudonymem? Pseudonym Peter Scheck jsem si přinesl z hudby, která je mým zaměstnáním a kde také píšu skladby. Je to asi trochu zvláštní spojení s fotbalem, ale já si od jednoho odpočinu druhým.

Kde si mohou případní zájemci vaši knihu koupit? Kniha je k dostání v každém knihkupectví po celé republice, a pokud by zájemce narazil na problémy, lze se obrátit na vydavatelství Barrister a jejich stránky www.barrister.cz nebo zavolat na číslo 545 211 015, kde určitě každému pomohou a knížku doručí.

Uvažujete o tom, že byste napsal pokračování? Teď nevím. Dělal jsem si legraci, že je to má prvotina a zároveň poslednitina, ale kdo ví, třeba udělám kolečko po hřištích moravských a českých a znovu něco vymyslím. Už by to ale nebyly mé vzpomínky, ty už jsem vyčerpal. Vím, že na každém hřišti se člověk dozví nějaké zajímavé historky. Ty si ale často bývají dost podobné, někdy pouze smutně dokumentující stav v našem fotbale a tak by bylo třeba vybrat jen ty nejzajímavější a nejkurióznější.

Co v současné době děláte a kde žijete? Před třemi a půl rokem jsem se přestěhoval do Bruselu za mojí ženou, která pracuje v Evropské komisi. Byla to opět velká změna, jiné klima, podmínky, jiná atmosféra, řeč i chování lidí. To by bylo na dlouhé vyprávění. Učím tam děti různých národností na housle a kytaru a také hraji ve dvou symfonických orchestrech. Navíc pokračuji ve skladatelské práci, takže toho mám opravdu dost. Občas si zapískám i nějaký ten přáteláček a zahraju s přáteli fotbálek.