Svého času se o něm mluvilo jako o možném nástupci Petra Čecha, ale osud to zařídil jinak. Český gólman byl sice na soupisce áčka v Premier League, ale nastupoval jen v rezervě.

Postupně se však z velkého fotbalu vytratil a věnuje se soukromému zaměstnání.

Teď se po třech letech vrací zpátky na fotbalové trávníky, doma v Tachově. Nestojí ale zpátky mezi tyčemi. Překvapivě jako hráč v poli pomáhá zastavit sešup klubu, který se z divize přesunul až do okresního přeboru.

Do něho vstoupil FK Tachov před týdnem domácí výhrou 5:2 nad béčkem Baníku Stříbro.

Šebek však odehrál pouze první poločas, do druhého už kvůli zranění nenastoupil a podle neoficiálních informací z klubu je na nejbližší zápasy mimo hru.

Co vás vedlo k návratu do klubu, ve kterém jste nastartoval svoji fotbalovou kariéru?

Vzhledem k situaci, která v Tachově kolem fotbalu nastala, je hlavním důvodem klukům pomoct, než se jim podaří stabilizovat tým a sehnat dostatek hráčů. To je naše priorita v tuto chvíli.

Jak se díváte na stav, kdy „efkáčko“ seskočilo o několik pater níže, z divize až do okresního přeboru?

Mně se především nelíbila představa, že by klub měl stát před otázkou vlastní existence. Je to jak to je, většina věcí je o lidech a v Tachově teď kluci mají velký zájem fotbal udržet. Z toho mám radost, a to že tam teď aktuálně není kvalita, na kterou je takový klub zvyklý, je vedlejší věc.

Bydlíte v Praze. Na tréninky budete dojíždět do Tachova nebo jste domluven pouze na zápasech a trénovat budete jinde?

Když mi to čas dovolí, tak budu trénovat v Kosoři, kde mám kamarády (Kosoř hraje středočeský krajský přebor – pozn. aut.). Jezdit pravidelně na tréninky do Tachova by bylo komplikované, ale trénovat potřebuji jako sůl.

Právě dres Kosoře jste oblékal naposledy? Kdy jste naposledy nastoupil v soutěžním utkání?

(chvilku přemýšlí) Upřímně, to přesně nevím. Myslím si, že to budou téměř tři roky. Od té doby jsem viděl míč akorát při fotbalových přenosech v televizi. (směje se)

Fotbal už hrajete jen pro zábavu. Čemu se věnujete v běžném životě?

Pracuji v Praze jako silový a kondiční trenér, zajímám se o fungování lidského těla ze zdravotního i výkonnostního hlediska. To je můj denní chleba.

Do Tachova se vracíte jako posila, ale prostor mezi tyčemi přenecháte jiným. Jaký post byste měl zaujmout?

Do brány už se vrátit nemohu, nedovolí mi to rameno a popravdě bych stejně nešel. Už mě to neláká, i když věřím, že ostatním by se to líbilo o hodně víc. Vyhovuje mi hra zezadu, ale v obraně nás bota tolik netlačí, tak si vlezu, kam bude potřeba. Také záleží na trenérovi.

Co očekáváte od samotné soutěže? Myslíte, že se soupeři budou chtít proti vám ukázat nebo by mohl hrát roli přílišný respekt?

Myslím, že tohle se ukáže až po více zápasech. Neočekávám, že by si z nás sedli všichni na zadek. Ví moc dobře, v jaké situaci se nacházíme. Ale jsem přesvědčený, že se to zvedne, jen to bude chtít trochu úsilí a času. Určitě si ale soupeři užijí zápasy na našem hřišti, náš stadion kvalitou patří do jiné soutěže. A kam patříme my? (přemýšlí) To se uvidí.

A jaké máte přání vy? Jak tipujete šance svého týmu v soutěži?

S hrajícím sekretářem Lukášem Tušlem se bavíme o první pětce (směje se).

Autor: Michal Folejtar