Jenže koronavirová pandemie sezonu snů uťala a Kubalík se i s přítelkyní Klárou vrátil domů. „Hned jak nám vedení klubu oznámilo, že se liga nebude pár týdnů hrát, tak jsme začali shánět spoj do Česka. Což byly nervy,“ svěřil sepo návratu hokejový snajpr.

Nakonec to vyšlo, jste doma. Jak se vám to povedlo?

Původně jsme měli letět přes Amsterodam, ale ten uzavřeli a byli jsme zase na začátku. Co dál jsme řešili i s dalšími kluky v NHL, třeba s Francíkem (Pavlem Francouzem). Ale chtěl jsem v téhle složité době být doma co nejblíže své rodině. Nakonec klaplo spojení přes Madrid. Tam jsme na letišti nepotkali živou duši. až tedy na těch pár Čechů, co s námi letěli do Prahy.

Jste mladý, trénovaný sportovec. Přesto,jaké pocity ve vás koronavirová hrozba vyvolává?

Panika z nákazy se dotkne asi každého, mě nevyjímaje. Pochopitelně nikdo nechce onemocnět. I z toho důvodu jsme se chtěli dostat z Ameriky co nejrychleji domů. Za mořem se v ten čas koronavir ještě nijak neřešil a bylo jasné, že v tak lidnaté zemi bude mít vše daleko rozsáhlejší následky.

Rozhodnutí přerušit NHL vás tedy nepřekvapilo?

Jak se to vezme. I když se po celé Evropě ukončovaly nebo alespoň pozastavovaly hokejové soutěže, tak v NHL se dlouho nic nedělo. Až ve chvíli, kdy se přerušila basketbalová NBA, bylo zřejmé, že NHL bude následovat. My jsme ještě odehráli zápas se San José (Chicago vyhrálo 6:2 a Kubalík zpečetil vítězství svým 30. gólem v sezoně) a druhý den jsme se měli připravovat na další zápas. Ale to ráno přišel email, že máme zůstat doma a čekat na další pokyny.

Jak dlouho ještě trvalo, než se rozhodlo, že se NHL pozastaví, zatím na osm týdnů?

Situace byla hodně nepřehledná a vlastně každý den chodily nějaké zprávy. Nejdříve to bylo čtrnáct dní, kdy jsme se měli zdržovat jen doma. Až následně bylo vyhlášeno, že pauza potrvá osm týdnů a v té době se nebudou konat ani žádné společenské akce na klubové úrovni. Hráčům pak bylo schváleno, že mohou odcestovat tam, kde jsou doma. Teď se řeší, kdy by se mohlo zase začít hrát, ale nikdo nic přesně neví. Takže nezbývá než vyčkat, jak se vše vyvine.

Spojené státy se momentálně potýkají s obrovským nárůstem lidí zasažených nemocí Covid-19. Vy si dovedete představit, že by se i za této situace mohla NHL ještě znovu rozběhnout?

Po pravdě moc ne. Ani časově, ani co by tomu muselo předcházet, aby obnovení soutěže mělo smysl. Třeba v Česku se epidemie podchytila poměrně brzy. Možná to mohlo být ještě dřív, ale i tak přijatá opatření nějak zabírají. Třeba když jsme přiletěli do Prahy, tak jsme okamžitě dostali informace, co máme dělat. Kde se hlásit a jak nastoupit karanténu. To všechno mě potěšilo už proto, že o Česku se venku mluví někdy všelijak.

Takže spíš nevěříte, že by se pozastavený ročník NHL mohl dohrát.

Všichni se to snaží vidět pozitivně a věří, že se hrát bude. I já bych rád hrál, ale cítím, že hokej a sport vůbec jde v téhle chvíli stranou. Přece jen zdraví a lidské životy jsou přednější.

Že byste si přál, aby se NHL dohrála, je jasné. Až do zásahu vyšší moci jste byl v obdivuhodné formě.

Nějak se mi dařilo a chtěl jsem, aby to pokračovalo. Ale začalo se vést i týmu. Zvládli jsme poslední tři domácí zápasy a věřili, že můžeme ještě nějakou povedenou šňůrou zabojovat o play-off. Což nyní moc reálně nevidím. V hloubi sportovní duše to zabolelo, ale priority jsou jinde.

Co vlastně může špičkový hokejista dělat doma pro udržení kondice?

Já zatím nic. Přece jen jsme se domů vrátili po půl roce a první dny byly hodně hektické. Bylo třeba vybalit, zajistit základní věci, potraviny a tak. A tím, jak člověk ze všech stran slyší jen o koronaviru, tak ani nemá na sport náladu. Ale je jasné, že nemůžu jen sedět, zvlášť když nevím, zda se liga rozjede nebo ne. Postupně zařadím nějaké výběhy po lese a doma budu posilovat s tím, co najdu (úsměv).

Čím si zpříjemňujete pro vás nezvyklou porci volného času?

Zatím nás s přítelkyní zaměstnávaly starosti se zabydlením, ale jak se dostáváme víc do klidu, tak hledáme, čím se zabavit. Venčíme psa, přítelkyně šije roušky, na sociálních sítích jsme ve spojení s přáteli a hrajeme na play station. Trochu se vracíme do mládí (úsměv). A doufáme, že to špatné se rychle přežene a bude líp.