Česká reprezentace nesplnila svůj hlavní cíl a do vyřazovacích bojů se neprobojovala. Nakonec musela elitní příslušnost bránit až v baráži proti domácímu výběru.

Sérii hranou na dva vítězné zápasy však nakonec zvládla, když dvakrát zvítězila a jednou padla. K udržení mezi absolutní elitou pomohla i tachovská rodačka Barbora Hrůšová, pro kterou bylo mistrovství světa velkým zážitkem.

Začněme od začátku. Když jste se dozvěděla, že jste nominovaná pro světový šampionát v Japonsku, jaký pocit ve vás převládal?
Byla jsem samozřejmě nadšená a natěšená zahrát si hokej na tak vysoké úrovni.

Do místa konání MS jste odcestovaly celkem brzy. Stihly jste si střihnout i generálku se Švédskem, kterou jste vyhrály 5:0. Pak ale přišel první zápas šampionátu a porážka se Švýcarskem 0:1. Byť jste soupeřky přestřílely 36:9. Jak se vůbec přijímá taková prohra v zápase, ve kterém jste jasně lepší?
Bohužel, i to se v hokeji stává. Samozřejmě to nebylo nic příjemného, v zápase jsme neměly tolik štěstí. Navíc Švýcarkám velmi dobře zachytala gólmanka. Nicméně i přes porážku nás trenéři pochválili. Jelo se dál.

Byl neúspěch se Švýcarskem velkou komplikací pro další vývoj v turnaji?
S každou prohrou se dostáváte o krok dál od vítězství, ale my jsme i přesto šly s odhodláním uspět v dalším zápase.

Ve druhém utkání jste porazily Japonsko a o všem se rozhodovalo až v posledním duelu s Finkami. Jaký byl zápas se severským soupeřem z vašeho pohledu?
Byl to těžký zápas. Ale myslím si, že jsme do toho daly maximum. Bohužel, ani to však na výhru nestačilo.

Porážka s Finskem vás odsoudila pouze k boji o záchranu. Co ale myslíte, že nakonec rozhodlo o nepostupu ze skupiny? Byla to úvodní smolná porážka se Švýcarskem?
Asi se úplně nedá říct, který zápas za to mohl. Sice jsme hned na úvod prohrály, ale i tak jsme stále měly možnost postoupit do čtvrtfinále. Kdybychom v posledním zápase porazily Finsko, mohly jsme slavit. Ale bohužel…

První utkání baráže s houževnatými Japonkami jste zvládly, vyhrály jste 6:0. Druhý duel jste ale prohrály a o vašem osudu se tak muselo rozhodnout až ve třetím barážovém klání. Co se po tak výrazné úvodní výhře stalo ve druhém souboji s domácím týmem?
Myslím si, že Japonky na nás vstoupily s velkým odhodláním. A my jsme se jich trošku zalekly. Možná jsme si i v hlavách myslely, že to bude jednoduchý zápas. Vzhledem k předešlé výhře 6:0.

Třetí duel jste ale vyhrály 3:1 a zachránily elitní skupinu MS i pro další rok. Byla to pro vás velká úleva?
Určitě byla. Byly jsme rády, že jsme to zvládly a udržely se nejen kvůli naší cti, ale i ostatním ročníkům, které za národní tým nastoupí příští rok a budou si tak moci zahrát hokej na stejné úrovni jako my teď v Japonsku.

Nedá mi nezeptat se na formát turnaje, ve kterém z první skupiny postupují do vyřazovacích bojů všechny týmy, ale ze druhé jen dva. Myslíte si, že je to šťastné rozhodnutí? I vzhledem k tomu, že ve čtvrtfinále například Švédsko ze silnější skupiny vypadlo s Finkami?
Takhle a teď je to fakt těžké říct. Ale ten, kdo to takhle nastavil, k tomu měl nejspíše dobrý důvod.

Jak náročné vlastně bylo zvládnout šest zápasů během jednoho týdne?
To náročné rozhodně bylo. Ale díky odpočinku, který se nám dostával třeba po obědě nebo večer, jsme to všechny zvládly.

Světový šampionát se konal v japonském Obihiru. Měla jste čas si prohlédnout město a okolí?
Obihiro není úplně populární. Alespoň podle mého subjektivního pocitu. Ale myslím si, že ty nejhezčí a nejzajímavější věci z města jsme přeci jen viděly.

Co vám osobně účast na akci světového formátu přinesla?
Mně osobně dost zkušeností. Nejen do hokeje, ale i do života. Byla to významná hokejová akce, na kterou se nedostanete každý den. Vážím si toho, že jsem toho všeho mohla být součástí.