Pod vedením šéfdirigenta Dechového orchestru mladých Základní umělecké školy Tachov Josefa Kadlece se tu znovu představilo vynikající hudební těleso, aby v předvánočním shonu podmanivými melodiemi umocnilo kouzlo přicházejících svátků a potěšilo díly našich i světových mistrů. Orchestr mladých má hodně za sebou – 268 vystoupení mluví za vše. Při neustálé obměně repertoáru, ale také při časté rotaci muzikantů, se z orchestru stalo hudební těleso, které už dávno překročilo hranice ryzího amatérismu.

„Jsme skvělý kolektiv s výbornými hudebníky a já jsem moc rád, že jsou,“ říká s neskrývaným nadšením. dirigent. „Spojuje nás láska k hudbě, a té jsme ochotni obětovat cokoliv. Prošli jsme těžkými začátky, ale ty už jsou dávno za námi. Osazení muzikantů, ale i hudebních nástrojů, se neustále mění, stejně jako repertoár, který je konečným produktem naší tvorby. V souboru je už dnes hodně muzikantů na profesionální úrovni, z nichž mnozí, při studiu i zaměstnání, si na hudbu vždycky najdou čas. Jsem opravdu moc rád, že mám kolem sebe takové lidi. Muzikantská srdce se nezapřou. Je nám spolu dobře a na výsledcích je to znát. Jsem přesvědčen, že nám to vydrží a budeme čím dál, tím lepší.“

Z vánočního koncertu DOM Tachov.

Není třeba komentovat slova dirigenta. Bílé Vánoce I. Berlina v aranžmá M. Sweeneye, Mladý Amadeus Toma Parkera, Copacabana B. Manilowa, Traditional Malý bubeníček arr. F. Pleyera a skladby dalších autorů, které jsou součástí bohatého světového repertoáru, stejně jako několik premiér, nemohly chybět ani tentokrát. A když v podání sopranistky Liliany Tauberové a tenoristy Václava Kovandy zazněly tóny slavných melodií Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla z muzikálu Noc na Karlštejně, sál ani nedýchal. Byl to zážitek vskutku jak se patří. Směs více či méně známých vánočních koled pak uzavřela vystoupení mladých hudebníků, důstojně pokračujících v duchu nastoupených tradic.

Došlo i na předání daru k životnímu jubileu kapelníka. S velkým pobavením v sále mu dar předali členové souboru s konstatováním, že je velmi těžké ho obdarovat. Všechno totiž má. Bydlí na zámku, má pozemky ve Skotsku a je tamním šlechticem, vlastní několik významných světových obrazů a také spodní prádlo na celý týden. Takže už se zdálo, že letos nedostane nic. Ale přesto se našlo zesilovací zařízení, aby jeho pokyny byly srozumitelné i pro muzikanty v zadních řadách souboru, což prý bývá někdy značný problém.
Inu, i humor patří neodmyslitelně k muzikantskému kumštu. Vánoční koncert byl jako vždy jedinečnou událostí. Zkrátka večer, jak má být. Kdo má rád kvalitní muziku, rozhodně si přišel na své. Do posledního místečka nabitý sál o tom svým potleskem podal důkaz naprosto přesvědčivý.

Oldřich Voráček