Co pro vás znamená vítězství v anketě?

JV: Určitě z něj máme velkou radost a všem, kteří nás podpořili, děkujeme.

Kdy a jak se dala vaše kapela dohromady?

JH: Bylo to přesně 19. února roku 2007. Takže hrajeme skoro čtyři roky.

JV: Jako první to napadlo Čága a baskytaristu, že udělají kapelu. Sháněli volné muzikanty v okolí a dostalo se i na mě. Čágo mi řekl – pojď si s námi zahrát, ještě než umřem (smích).

JH: Sešlo se ale víc muzikantů, jenže někteří chtěli hrát bigbít, ale my jsme chtěli širší repertoár, kapelu, která by hrála pro všechny vrstvy spíše taneční muziku.

JV: Já měl původně hrát na kytaru, ale odešel bubeník a protože já jsem hru na bicí studoval, stal se ze mě znovu bubeník. Čágo si ke zpěvu přidal kytaru. Zbývalo sehnat klávesáka a byli jsme kompletní.

Repertoár tvoří taneční muzika různých žánrů od různých autorů a interpretů. Máte také nějaké vlastní skladby?

JV: Máme i několik vlastních písniček, třeba Slunce zvolna svítá, k některým světovým hitům jsme dělali vlastní texty. Jinak musím tady vyzdvihnout klávesáka Láďu, ten nám dělá veškeré notové přípravy. O aranže se pak staráme všichni dohromady.

Jak široký má kapela repertoár?

JV: Máme šedesát skladeb a vybíráme je podle toho, jakému hrajeme publiku a jaká je v publiku nálada.

JH: A k tomu máme ještě velkou sérii lidovek.

Kde všude vás mohou posluchači vidět a slyšet?

JH: Hrajeme na Tachovsku, Plánsku, Stříbrsku, ale občas i na Domažlicku.

JV: Máme také rozjednáno několik hraní v jižních a východních Čechách a na Moravě. Společně s tamními spřátelenými kapelami. My je pak zase někdy vezmeme sem.

Pro které publikum nejraději hrajete?

JH: Máme rádi, když je publikum různého věkového složení a všichni se baví.

JV: Když jsou v klidu, když je pohoda. Proto jsou asi nejlepší plesy. Třeba zahrádkářský ples v Tachově, kde jsme letos hráli, ten byl úplně super.

JH: Také máme takovou zásadu, že nikdo z nás v době produkce nepije alkohol.

JV: Uvědomili jsme si totiž, že každý z nás nese svoje jméno na trh a že máme zodpovědnost vůči sobě i vůči kapele.

Co vašemu muzicírování říkají rodiny?

JH, JV: Rodiny to berou v pohodě. Kdyby kvůli tomu byly doma hádky, ani by nás to hraní potom nebavilo.

Julku, vy máte malého syna, už se projevily zděděné muzikantské geny?

JV: Už se projevují, už si půjčuje paličky, zkouší do lecčeho bubnovat… Julek je pátý Julek v rodině, já jsem čtvrtý. Je mu pět let a půjde do přípravky Základní umělecké školy.

Co vám tedy hraní ve skupině Čágo Band přináší?

JH: My si především do té zkušebny, kde se scházíme tak jednou týdně, nebo na vystoupení, chodíme odpočinout. Hrajeme si pro radost.

JV: Přesně tak. Nehrajeme pro peníze, to ani nejde, ale pro radost a pro odpočinek. Je to vyloženě relaxace.