Máte nějaký vztah k Tachovsku?

Ano, bydlí zde poblíž jeden kamarád, za kterým rád jezdím, nerad bych prozrazoval přesné místo. Jinak mám s tímto regionem velmi dobré zkušenosti, jsou tu více spontánní lidé, více se baví, jsou prostě otevřenější.

Vy jste pořád stejný, lidé říkají, že vůbec nestárnete, jak je to možné?

Myslím, že je to tím, že jsem stále mezi mladými lidmi, to mě nabíjí, možná z nich čerpám nějakou energii, prostě se cítím jako oni a oni chtějí žít non stop.

Počet vašich písniček je velmi vysoký, máte nějakou svou nejoblíbenější, kterou zpíváte nejraději?

Tak to je těžká otázka. Víte, já mám ke každé nějaký vztah, každá má svou historii, svůj příběh, protože všechny ty písničky jsou vlastně příběhy a nějakým způsobem prolínají můj život. Ty písničky nejsou fikcí, každému je nějaká blízká.

Stihnete při svém nabitém životě ještě nějaké koníčky?

Stihnu, rád chodím hrát tenis, rád poznávám cizí země, jejich zvyky a nejraději si posedím s přáteli a těchto setkání si moc vážím, protože je jich stále méně, každý má dnes málo času.

Jak jste se cítil, když k vám při vystoupení vylezla na pódium osoba v masce baby a klidně si tam s vámi tančila, to bylo připravené?

Ne, to mě opravdu překvapilo a musím říct, že jsem se bavil, docela se to k písničce hodilo. Ale někdy zažiji extrémy, kdy se něco občas přežene a pak z toho bývají problémy. Ve Stříbře to bylo s mírou a v pohodě.

Co vás napadlo jako první, když jste dostal pozvání od fotbalistů?

Jsem zvyklý na různé nabídky, měsíčně jich přijde i čtyřicet, ale nemohu vyhovět všem, to opravdu z časových důvodů nejde. My si s manželkou vždycky sedneme a postupně si vybíráme. A protože jsem sportovní fanoušek, tak raději podpořím mančaft na menším městě, než třeba firemní večírek.

Co byste vzkázal čtenářům Tachovského Deníku?

Přeji jim, ať už se umoudří počasí a přijde jaro, a ať žijí non stop svůj discopříběh se svou láskou s pasáže a měli svých pár přátel, pro které stojí žít.