Expozici uvozuje věta „Tachovsko. 1930. 1933. 1938. 1939. 1942. 1945. 1946. ?." Je to podle autora jediná věta, kterou návštěvník výstavy ve Stříbře najde. Tato věta má posloužit jako klíč k uchopení dvaceti zažloutlých fotografií doplněných o dvě několikavteřinové videosekvence běžící v nekonečné smyčce. „Fotografie působí zneklidňujícím dojmem – jsou rozostřené a postavám v nepřirozených postojích chybí obličeje," vysvětluje autor.

Ten svými fotografiemi dále rozpracovává téma poválečných proměn českého pohraničí. „Na rozdíl od jeho předchozího projektu Umění zabíjet, který rekonstruoval některé poválečné masakry německého civilního obyvatelstva, se tentokrát vrací do svého rodného regionu, kde se snaží vybavit dávno zapomenuté osudy obyvatel zaniklých obcí," popisuje autorovy záměry Klára Vorlíčková z pražského Era světa, který výstavu podpořil.

„Na Tachovsku jsem strávil prvních 19 let svého života. Nikdy jsem o obcích, které zanikly následkem vysídlení jejich obyvatel po druhé světové válce, neslyšel. Většinu lidí v mém okolí tyto ruiny nezajímají, o to méně jejich historie a už téměř vůbec lidé, kteří po staletí tvořili jejich obyvatele. Jako bychom vlastně ani nechtěli vědět, kdo zde žil před námi. Možná z toho máme strach. Svými fotografiemi se tedy sám zamýšlím nad tím, jak tito zmizelí sousedé asi vypadali, jak mohl vypadat jejich každodenní život," popisuje svou motivaci Houdek. „Vycházel jsem zejména z fotografií a vyprávění odsunutých rodin, se kterými jsem se setkal. Ty často odrážely buď klasické statické portréty rodinných příslušníků, nebo zachycovaly běžné situace každodenního života. A ty jsem pak dále rozpracoval," dodává.

Vernisáž výstavy začne v pátek 4. října v 17 hodin. Výstava pak v Mětském muzeu ve Stříbře potrvá do 1. listopadu. „V rámci vernisáže se také uskuteční projekce dokumentárního filmu Rozálie Kohoutové s názvem Kytlice Zimmer Frei, který velmi sugestivně reflektuje proměny jedné příhraniční vesnice v severních Čechách," informoval autor výstavy. (jk, lh)