V úvodu přednášky se svěřil, kde byl na vojně. „Svojí nejčestnější povinnost jsem trávil u jednotek, které se eufemicky nazývají silničně stavební prapor. Místo samopalů jsme měli krumpáče. V té době ale už zas až tolik politicky nespolehlivých nebylo, tak se jednotky skládaly z kriminálníků, absolutních debilů a posluchačů filosofické fakulty. Byl jsem tam jako posluchač fakulty," pobavil publikum spisovatel Vondruška s tím, že tou dobou na jednotkách panoval neuvěřitelný nepořádek. Jak sám řekl, většinu času trávil nedovoleně mimo kasárna. „Jediné nebezpečí bylo, že vás chytne lítačka v hospodě. Já ale byl ponořen do své práce a neutíkal jsem do hospod, ale do archivů. Tam bylo relativně bezpečno, lítačka tam nikdy nepřišla. Narazil jsem tam na soudní protokoly renesančních měst, které mě nesmírně zaujaly, protože jsou tam unikátní doklady o normálním, běžném životě," líčil dobu začátku sběru informací pro svoji následnou spisovatelskou činnost.

Téměř dvouhodinové vyprávění s přestávkou se neslo v duchu dávných příběhů a popisů skutečností, které dnes jsou mnohdy úsměvné.

A v jaké době by sám autor a znalec historie nejraději žil? „Kdybych chtěl hovořit romanticky, tak samozřejmě v období české renesance. Život byl už relativně kultivovaný, a doba je nám psychologicky mnohem bližší. Racionálně ale uznávám, že by to bylo krušné si zvykat na hmotné podmínky. Kdybych si měl ale opravdu natvrdo vybrat, tak jedině současnost a musel-li bych do minulosti tak feudalismus, ale chtěl bych být feudálem," řekl Deníku Vlastimil Vondruška.

Muzeum v Kladrubech připravuje celou řadu dalších akcí, z nichž vybíráme výstavu andělů, ke které organizátoři vydali výzvu. Žádají občany, kteří by mohli půjčit nebo věnovat anděly v jakékoli podobě, ať se přihlásí v recepci muzea. To je otevřeno denně od 10 do 16 hodin kromě pondělí.