Rocková skupina Excentr z Tachova je pro publikum tachovského okresu živoucí legendou. Bigbít pumpuje do hlav rockovým příznivcům už celé čtvrtstoletí a patří tak k nejzkušenějším formacím západních Čech. Excentr vydal dvě alba a třetí, studiová novinka Čas, se dostane ke svým posluchačům za několik dní. Album bude pokřtěno 11. června v tachovském Liďáku, kde Excentr oslaví 25 let hraní večerem nazvaným symbolicky Čtvrtstoletí. O historii kapely, té rané i novodobé, jsme hovořili s bratry Petrem a Janem Petruňovými. Petr kapelu zakládal a Honza je nejmladším členem.

Petře, vzpomeneš si na zakládající sestavu Excentru?

Petr: Excentr jsem zakládal s Jindrou Vajskebrem a skupina vznikla ze dvou kapel, a to Tyroll a Krakatit, ze kterého přišel Roman Pipota. Pak s námi hrál na kytaru láďa Štěpán, který střídal Pípu (přezdívka Romana Pipoty – pozn. red.).

Jaký repertoár jste tenkrát hráli? Už jste skládali vlastní písničky?

Petr: Úplně první rok, když jsme začínali, tak jsme se vlastně ´učili´ hrát, takže jsme v repertoáru měli Olympic, Katapult, prostě rockovou klasiku. Ale zároveň vznikaly první vlastní věci.

Vzpomeneš si na první vystoupení?

Petr: První veřejné vystoupení jsme měli zřejmě na nějaké školní slavnosti, ale už si nevzpomenu úplně přesně.

Dokážeš vyjmenovat klíčové osobnosti Excentru v prvních letech jeho existence?

Petr: Důležitými osobnostmi byli určitě Jindra Vajskebr na bicí, Michal Lešňanský, který střídal kytaru a baskytaru, Honza Hamala, který také hrál na kytaru a a baskytaru a zpíval. Pak přišel Roman Pipota, kytara a zpěv.

Dá se nějak charakterizovat muzika, kterou jste hráli v prvních letech? Tehdy byla v celých západních Čechách hodně kapel a vůbec Plzeňsko se označovalo jako Mekka bigbítu…

Petr: Tak postupně začala převažovat naše vlastní tvorba, převzaté věci jsme postupně úplně vytlačili. Dá se říct, že od počátku hrajeme klasický bigbít, někdy tvrdší, jindy měkčí. Podle toho jak šla doba, jaks to cejtil.

Vzpomínám si, že jste v první polovině devadesátých let hráli někde na Domažlicku a že jste měli také zpěvačku.

Petr: Lenka Lodrová a Roman Zeleník, ten hrál na basu a zpíval, to byly další stěžejní osobnosti Excentru. Lenka byla z Plzně a my jsme ji poznali ve Stříbře na nějaké talentové soutěži, kde jsme vystupovali jako hosté. Tam jsme se domluvili na spolupráci a Lenka s námi několik let zpívala.

Honza: A teď nám také pomáhala na nové desce. Nazpívala duet a vokály.

Petr: V podstatě téměř všichni, kteří Excentrem prošli, by si měli zahrát 11. června v Liďáku. A jestli to klapne, tak si společně jednu písničku zahraje úplně první, začínající sestava.

Měl Excentr také nějakou větší pauzu, jako občas kapely, které jsou spolu desítky let, mívají?

Petr: Pauzy jsme ani moc neměli. Ale v devadesátých letech jsme já s Jindrou odešli, bylo to ze dne na den, do kapely Mr. Frros, kterou založil Roman Máša Šandor. Ten nám mimochodem produkoval naši novou desku. Místo mě tehdy do Excentru nastoupil Pavel Krása a za bicí si sedl Zdeněk Štěpánek. Pak Excentr pomalu přestával hrát, vznikla z něj kapela AFT a Excentr na čas usnul. Ale neodhadnu už, jestli to byla na rok, nebo na dva.

Pak jste se s Jindrou zase vrátili…

Petr: Frros se rozpadl a my jsme se vrátili a Excentr se začal znova rozhýbávat. Krátce na to přišlo nové album, ve studiu s námi začal spolupracovat Honza a stal se kmenovým členem kapely.

Když si promítneš zpátky těch pětadvacet let, jaké pro tebe bylo nejhezčí období s Excentrem?

Petr: Pro mě byly asi nejhezčí zážitky s kapelou, když se jezdilo na vystoupení naším starým autobusem ´erťákem´. Měli jsme svůj zvuk, svoje světla, svůj autobus. Bylo to období těsně před revolucí a krátce po ní. Ale každé období má něco do sebe.

Teď vydáváte svoji třetí desku. Co o ní můžete říct?

Honza: Deska se jmenuje Čas a je na ní třináct písniček, všechno původní tvorba. Poprvé desku fandové uvidí 11. června večer, kdy ji budeme křtít. Navíc ji ke každé zakoupené vstupence obdrží zdarma jako bonus.

Kdo bude desku křtít?

Petr: Kmotrů máme více. Bude to Máša, pak Pavel Popov, Radek Volka. To je mimochodem další stěžejní osobnost kapely, v osmdesátých letech nám dělal manažera a staral se o nás. A když jsme u manažerů, tak teď nám manažera děla Daniel Lopuch Zíka, pomáhal nám Bruno Hianik a řada dalších lidí. Nerad bych na někoho zapomněl a jestli se tak stalo, tak se omlouvám.

Koho jste na Čtvrtstoletí pozvali?

Petr: Rádi bysme pozvali všechny, kdo nám kdy pomáhali. Ať to s námi přijdou oslavit muzikanti i technici, bedňáci, osvětlovači – z nich si vzpomínám třeba na Frantu Rendla, Marka Londu a u některých znám jenom přezdívky. Ze zvukařů s námi dlouho spolupracoval třeba Miloš Jadlovský. A samozřejmě zveme i řidiče.

Jakou si Excentr plánuje budoucnost?

Petr: My si neplánujeme, prostě chceme hrát a v hudebním směru asi zůstávat tam, kde jsme. Na novátorství už jsme staří, i když nová deska je trochu jiná.

Honza: Je to tak. Jedna věc je tam třeba popovější, ale pak je tam několik skaldeb tvrdších, až na hranicích metalu. Také jsou aranže více postaveny na vokálech.

Chtěli byste za to čtvrtstoletí hraní ještě někomu speciálně poděkovat?

Petr: Tak určitě všem, kteří kapele jakýmkoliv způsobem pomáhali. Byli jich mraky. Ale hlavně fanouškům, ti jsou pro nás nejdůležitější.

Honza: Fandové jsou určitě pro kapelu to nejdůležitější a je to vidět i v posledních letech, protože jsme opět začali jezdit mimo okres. Už nehrajeme jenom na Tachovsku, ale jezdíme i na Plzeňsko, Domažlicko, Klatovsko.