Malíř se narodil 30.10. 1916 v Chocenicích u Blovic. Vytoužený synek vyrůstal v rodině zedníka a služky a byl odmala, jako jediné dítko, zahrnován láskou. Snad i ta se podepsala na jeho cestě za uměním. Do Stříbra přišel jako školní inspektor v roce 1954. Nakonec se zde oženil, usadil a zůstal na trvalo. Z manželství má dvě dcery. Působil na střední škole jako učitel matematiky a výtvarné výchovy.

„Pana Sýkoru jsem si takzvaně „vykamarádila“ přes manžela. Chodili spolu na jógu a hodně za kulturou,“ vzpomíná kronikářka Stříbra Jindřiška Netrvalová. „První obraz, který nám pan Sýkora věnoval, zachytil Třebel, obec, kde máme chalupu. Musím také říci, že mám doma schovaný štos různých malovaných gratulací a novoročenek,“ dodala paní Netrvalová.

Vysokého věku si malíř stále užívá. „Chodím denně 42 schodů dolů a stejný počet nahoru, je to moje rozcvička. A mou denní procházkou je cesta do samoobsluhy,“ směje se oslavenec. „To víte,je to úžasné sledovat ty prodavačky, jak mu s úctou naplní batůžek, dají mu jej na záda a vyprovodí ho. Pan Sýkora totiž působí na své okolí velmi mile,“ říká kronikářka Netrvalová.

Oslavenec žádný recept na dlouhověkost nezná. „Já to prostě podědil, u nás se všichni dožívají vysokého věku, pokud tedy nezasáhla nějaká zákeřná nemoc,“ vysvětluje. „Jinak jsem nekuřák a jím skoro vše, snad jen některou zeleninu nemusím. Nejraději mám rybí prsty s bramborem či brambory s mlékem. Ani sladkostem se nevyhýbám,“ směje se vitální starý muž.

Zvláštností v jeho životě byly pondělní půsty. „No asi tak 15 – 16 let jsem v pondělí nic nejedl. Měl jsem tehdy problémy se žaludkem, a tak jsem si zkusil se začátkem týdne postit. Nic mi to neudělalo, tělo si zvyklo a nakonec to bylo přes 800 pondělků,“ vzpomíná Sýkora, který dodal, že v tomto věku by si to již netroufl.

Popřát narozeninám mu přišlo mnoho gratulantů, mezi nimi i Marie Ďurová ze SPOZu Stříbro. Také si spolu ťukli na zdraví medovinou. „Moc mu přeji hlavně to zdraví, to je teď nejdůležitější a samozřejmě i štěstí,“ popřála i s pusou panu Sýkorovi Ďurová.

Martina Sihelská