Dětský sbor z Tachova se v listopadu účastnil festivalu pěveckých sborů v argentinském Tandilu. Na svou cestu se však vypravil už v polovině října. O tomto zatím nejdelším a nejvzdálenějším zájezdu jsme si povídali se sbormistrem Josefem Brabencem.

Festival se uskutečnil v listopadu. Co vás vedlo, že jste vyjeli o dva týdny dříve?

Říkali jsem si, že když už jedeme tak daleko, že by byla škoda toho nevyužít. Tak jsme se domluvili s tamnějším manažerem, ať pro nás naplánuje cestu, abychom si mohli Brazílii a Argentinu prohlédnout a trochu je poznat.

A prohlédli jste si je? Kde všude jste byli?

Začali jsme Rio de Janeirem. Tam jsme přistáli po letu z Paříže. Nemohli jsme si nechat ujít sochu Ježíše, která se tyčí nad městem, došlo i na nejslavnější pláž Copacabanu. Je to nádherné město. Ale jestli můžu porovnat, Buenos Aires je ještě o vous hezčí, prostě Paříž Ameriky. Ovšem nejkrásnější byly vodopády Iguacu na řece Paraná. Byl to zážitek na celý život.

Jak vás přijímalo tamní obecenstvo?

Lidé byli prostě skvělí. Všude nás velice vřele vítali.

Celou cestu jste jeli autobusem. Nebylo to únavné?

Bylo to opravdu náročné. Jízda autobusem, koncert, přespat a zase dál. Pořád do kola. Ale autobusy byly docela pohodlné a řidiči perfektní. Také silnice byly dobré. Jen nám trochu ztěžoval orientaci fakt, že u silnic chyběly značky s názvy obcí, takže občas jsme skoro nevěděli, kudy máme jet.

Během vaší dlouhé cesty jste určitě potkali nějaké krajany. Hlásili se k vám?

Těch jsem skutečně potkali mnoho. Většinou už byli z druhé generace imigrantů, ale většinou ještě dobře mluvili česky. Mnozí z nich dokonce starou vlast několikrát navštívili. Líbilo se jim, jaké pokroku bylo u nás dosaženo.

Jaký byl festival v Tandilu?

Byla to pro nás nová zkušenost. Náš sbor byl jediný dětský, i tak si myslím, že jsme obstáli. Jaké máte plány do budoucna? Brzy se začneme připravovat na naše jarní zájezdy na soutěžní festivaly do Francie a Belgie.