„Snažím se uvádět vše do původní podoby s citem k přírodě a okolí. Z původního stavení zbyly opravdu jen nízké a rozpadlé obvodové zdi, materiál opuka a pískovec. Říkal jsem si, proč budu kupovat nové cihly, když se všude okolo povaluje spousta krásného přírodního materiálu z rozvalin. Stačilo se jen ohnout, zvednout kámen, koupit písek a vápno a už se zedničilo,“ říká Jan Pecinka. Nejprve ale musel asi dva roky čistit dvůr a okolí zbořeniště.

Jednu část pozemku koupil od soukromé osoby, druhou od obce. Dostal také pole od rodičů. To nakonec směnil s místním zemědělcem, aby svůj nový pozemek zvětšil.

V původní stavbě kdysi bydlel pan pohodný, neboli místní ras. Proto se tento pozemek jmenuje Pohodnice. Kdysi to byla stráň plná ovocných stromů a byla sem voděna nemocná zvířata a pan ras je utrácel.


Nahrává se anketa ...

Jan Pecinka coby Ferda Mravenec

Materiál prakticky ležel přímo na místě a nějaký také posbíral po okolí, jelikož dřív se z něj všude kolem stavělo. V blízkosti Panenského Týnce je běžná opuka a pískovec, takže volba byla jasná.

Stěny vyvýšených záhonů dozdili ze ztraceného bednění.
Bazén nevyužívali, tak ho proměnili ve vyvýšené záhony. Už sklízí první úrodu

„Prakticky jsem kupoval jen písek a vápno, což jsou nulové položky. Jsem kluk z vesnice, který v mládí s kamarády stavěl všelijaké bunkry. Jsem trošku Ferda Mravenec - práce všeho druhu. A když vás ještě manuální práce baví, potom jde všechno samo i bez předešlé praxe a vzdělání. Přišlo mi, že práce s maltou je hračka, šlo to prostě samo,“ říká o začátku příběhu kamenné chatky Jan Pecinka.

Zelená střecha, která kvete

Největším oříškem byla asi střecha. Věděl, co chce: zelenou a vegetační. Takže přišlo studování jednotlivých vrstev vegetační střechy, aby nevznikl v budoucnu nějaký problém se zatékáním.

„Klasická střecha z tašek je lehce opravitelná, tady u této zelené by to byl velký problém. Ale myslím, že se povedlo, v chatičce není ani kapka a střecha se v létě krásně zazelená, celá rozkvete,“ pochvaluje si Jan Pecinka.

Ořechové špalky, které jsou dominantou posezení získal Karel šťastnou náhodou.
Tak tohle je originální posezení. Kutil využil řetězy a ořech určený na spálení

Krov, potažmo trámy z modřínu natěžil v lese a odvezl na pilu k seříznutí. Pěticentimetrové fošny a opracování trámů navíc zaplatili rodiče jako dárek k narozeninám.

Rok 2014, základy pro chatičku.Rok 2014, základy pro chatičku.Zdroj: Se svolením Jana Pecinky

Nízké náklady a spousta práce

Peníze prý ale nepočítá. Když se stavbou nepospícháte a využijete místní materiály, jsou náklady nízké.

„Budu-li chtít postavit teď hned zeď, dám za ní x korun během jednoho dne. Když tu samou zeď budete stavět třeba tři měsíce a mezitím do rozpočtu přijdou tři výplaty, tak se to rozmělní. Člověk vůbec neví, že něco málo stála,“ říká Jan Pecinka.

Penízovka sametonohá
Kvíz pro houbaře. Jste znalcem? Odhalíte i druhy, na které si jiní netroufnou?

„A jestli mohu jako laik a amatér trošičku poradit, stavte zeď alespoň půl metru širokou. Kámen má jen jednu rovnou a pěknou stranu. Tu pěknou dáváte na obě lícové strany zdi. Ty ošklivé a křivé strany jdou do malty a prostředek se vypentluje nějakou drobotí a maltou. Jestli ale chcete stavět z přesně opracovaných kamenných kvádrů, pak beru svou radu zpět,“ radí Jan Pecinka.

Velké díky rodičům i synovcovi

Zeptáte-li se někoho, kdo postavil dům, kdy je vlastně hotov, s velkou pravděpodobností odpoví, že nikdy. Stále je co vylepšovat. Vše se nějak vyvíjí a zdokonaluje.

„Ano, na chatičce také stále pracuji. Úplně nejvíce mi pomáhali a pomáhají rodiče. Jsou v důchodu a bydlí v nedaleké vesnici. Mají to místo velice rádi. Jednou za čas je naložím do auta a jede se na Pohodnici. Musím jim za to velice poděkovat, těžko by to tam vypadalo tak krásně, kdyby nepřiložili ruku k dílu. A poděkovat bych chtěl také synovci Martinovi. Je to veliký šikula,“ říká s vděkem Jan Pecinka.