Podívejte se na videonávod, jak vyrobit krásný box na pivo s věnováním:

Zdroj: Youtube

„Mám takovou úchylku. Když se podívám na nějaké dřevo, už v tu chvíli mi začne v hlavě šrotovat, co bych z něho mohl udělat,“ začíná své vyprávění Dan Sláma z obce Dubí. Vzápětí se zasněně zamyslí nad tím, jaký typ dřeva je pro něj nejinspirativnější.

„Obyčejný smrk není úplně nejlepší. Pokud ale někde najdu kus prkna, které se dlouho válelo na dešti, tak je to na daném dřevě hned znát. Najednou má nějakou kresbu a je čímsi zajímavé. To mě fascinuje,“ vysvětluje s tím, že nejlepší jsou podle něj ovocné dřeviny. „Jako jsou meruňka, jabloň nebo hruška. Vyrábím z nich rukojeti na nože. Je to nádherné a úžasné dřevo,“ popisuje nadšeně kutil.

Korbel není sud

Kdysi měl Dan Sláma starý dřevěný džbánek na tři piva, který se podle něj za komunistů nacházel snad v každé domácnosti. A tak ho jednoho dne napadlo, že by mohl z dřevěných prken vytvořit něco podobného.

Stoleček Myslitel má vypilovaný každý detail
Stolek se vším, po čem muži touží. Kutil z Kadaně vyrobil úžasný dárek z palet

Mnoho lidí by si mohlo myslet, že je postup výroby korbelu podobný jako u sudu. Sud je děravý do té doby, než se dřevo dostatečně nasákne vodou. Tím se materiál roztáhne a utěsní se mezery. Právě z tohoto důvodu nesmí sud vyschnout, aby se dřevo opět nesmrštilo. S korbely je to však jinak. Mít doma korbel neustále plný vody by bylo značně nepraktické.

Výroba dřevěných korbelů je však podle Dana Slámy vlastně úplně jednoduchá a zvládne ji každý.

„Nejprve si nařežu prkno na délku zhruba patnáct centimertů. Poté z něho udělám tenké plátky. Na brusce každý plátek opracovávám a hraju si s ním. Brousím ho tak dlouho, dokud nemá požadovaný tvar, což je však otázka chviličky," popisuje s tím, že právě důsledné broušení je nejdůležitějším krokem. „Hrany dřevěných plátků si totiž k sobě musí co nejvíce sednout. Když se to nepodaří dokonale, zůstanou ve stěně korbelu nepatrné mezery,“ vysvětluje Dan Sláma.


Nahrává se anketa ...

Zpracované plátky pak potře lepidlem a vyskládá kolem plechovky od piva. „Stáhnu je gumičkou a nechám vyschnout,“ popisuje výrobu s tím, že nejdelším procesem při výrobě je právě schnutí lepidla.

Fantazii meze nekladou

Občas se prý stane, že v korbelu díry přeci jen zůstanou, což je samozřejmě nežádoucí. V tom případě je stačí jednoduše znovu zatřít lepidlem. „Nakonec dřevo obvykle opálím a korebely ozdobím různými ornamenty. Dělal jsem i nějaké kusy na přání pro kamarády. Nejčastěji chtějí své jméno, ale pájkou můžete vypálit cokoliv. Je to pohodová práce,“ usmívá se kutil.

K výrobě dřevěných korbelů ho přivedla láska k pivu a záliba ve dřevu.Podle Dana Slámy jsou nejoblíbenější korebely se jménem.Zdroj: Se svolením Dana Slámy

Dan Sláma prozradil i to, odkud získává potřebný materiál. Jezdí totiž s kamionem do Belgie a Holandska. A právě z rotterdamského přístavu si vozil palety.

„Když mi naložili železné kulatiny, které měly deset metrů, tak na začátek návěsu z bezpečnostních důvodů vkládali palety. Bylo to kvůli nárazu,“ vysvětluje Dan Sláma a dodává, že tento bezpečnostní prvek podle něj není příliš funkční.

Kočičí záchodky vyrobené z palet. Na jejich horní ploše se dá sedět, kočky se na ní mohou i povalovat.
Netrpělivá šikulka vyrábí nábytek pro rodinu i kočky. Je originální a levný

„Kdyby se přeci jenom něco stalo, tak by železo stejně prošlo skrz kabinu i skrze mě. Fajn na tom ale bylo, že jsem tak občas k nějaké té paletě přišel a dovezl ji domů,“ vysvětluje kutil s nadhledem.

Skvělý dárek

Finální korbel Dan Sláma přestříká bezbarvým lakem ve spreji ze všech stran. „Pokud je stále děravý, dávám tolik vrstev laku, dokud to není v pořádku. Prostě lakuju, až je utěsněný. Občas se stane, že je potom jako sklo,“ směje se. Výroba jednoho kusu podle něj zabere zhruba týden.

Ondřej Černý je zručný od malička. V šestnácti si umí udělat pěkný stolek.
Zpovykaná mládež? Ondra vytře mnohým zrak. V 11 zvládl vrtačku, válí se dřevem

Dřevěné korbely mají samozřejmě úspěch především u chlapů. Dan Sláma prý jedinečným pivním korbelem potěšil už mnoho kamarádů. „Nadělal jsem jich už mraky. Já se tím zkrátka bavím a nechci, aby se mi doma hromadily,“ přiznává.

„Pamatuju si, jak jsem jeden korbel daroval kamioňákovi z Ostravy, kterého jsem potkal na benzince v Holandsku. Byl z toho hotový. To víte, dneska něco dostat zadarmo, je už samo o sobě zázrak,“ vzpomíná šikovný kutil.

Podle svých slov prý rád po příjezdu domů zaleze do dílny a vymýšlí „hlouposti“ ze dřeva. „Pro kolegu kamaráda jsem k padesátinám vyráběl korbel. Chtěl na něm vypálit jméno a terč na šipky. Aby to měl pestřejší, tak jsem mu jako obálku vyrobil taky kadibudku. Byl to, myslím, vtipný dárek,“ dodává se smíchem Dan Sláma.