V kovárně se Radek Adámek z Litoměřic pohyboval už jako dítě. A tam také přičichl k řemeslu. Umělecké kovářství je u nich v rodině tradicí. „Před 32 lety založil můj táta kovárnu. Když jsem absolvoval střední ekonomickou školu, prodával jsem nějaká léta nové automobily. To mě ale nenaplňovalo a tak jsem se rozhodl, že už to dál nechci dělat. Šel jsem k tátovi do dílny a začal se věnovat řemeslu,“ vzpomíná kovář na začátek své kariéry před více než 10 lety.

Jak se vyrábí paprsková brána

Z malého kovářství v Litoměřicích se postupem času stala rodinná firma. Pracuje tam nejen otec zakladatel, ale i oba bratři.

„Velké věci, jako jsou právě brány, nejde dělat úplně sám. Jsou totiž poměrně těžké. Sám si člověk vystačí jen do doby, než je potřeba něco otočit nebo odvézt. Teď si nejsem úplně jistý, myslím, že brána s paprsky nakonec vážila přes 150 kilogramů,“ přemýšlí nahlas.

Hejblátka vyrobil Pavel Kučera z drátů, Těla figur zase ze šroubů a místo hlavy jsem navařil kuličky z ložiska.
Kutil kouzelníkem. Odhalte tajemství hejblátek Pavla Kučery, je o ně zájem

Rám je z důvodu nižší váhy vyroben z jeklu 40 x 40 milimetrů.

„Je to významně lehčí, a protože je to profil, tak je konstrukce také pevnější. Metr jeklu stojí úplně jiné peníze, než metr stejného, ale plného materiálu,“ říká umělecký kovář. Aby však byla vrata esteticky kompaktní, použila se na jekl po celém obvodu pásovina, která prošla ohněm.

V litoměřickém uměleckém kovářství vznikla jedinečná brána.V litoměřickém uměleckém kovářství vznikla jedinečná brána.Zdroj: Se svolením Radka Adámka

Paprsky na bráně jsou vyrobené ze čtyřhranu. „Je to klasická hutní konstruktérská ocel. V kovárně ji opracujeme do požadovaného tvaru. Pásky, které vytvářejí dekor jsou z pásoviny. Všechno je navíc pronýtované,“ vysvětluje postup výroby.

Brány a další výrobky podle přání klientů

Podle něj je důležité respektovat, do jakého prostoru se výrobek zasazuje. „Když to jsou třeba mříže do gotického kostela, tak se musíme držet gotické estetiky a nemůžeme tam vkládat secesní prvky. Snažíme se respektovat okolní prostředí. Potom si to všechno, tak říkajíc, sedne,“ usmívá se Radek Adámek.


Nahrává se anketa ...

Pokud jde o novostavby či rekonstrukce, řídí se v rodinné kovárně v Litoměřicích zadáním a přáním klienta.

„Společně si projdeme fotografie našich realizací plotů, bran či zábradlí a mříží a buď se klientovi něco zalíbí, nebo pro něj vytvoříme návrhy. Spoustu výrobků už ani nefotíme, protože jde o velké množství kombinací a vzorů,“ vysvětluje Radek Adámek a dodává: „Musím uznat, že malování a navrhování ornamentů není mojí výsadou. Naštěstí se s železem pracuje trošku jinak než s pastelkami nebo štětci. Když udělám chybičku, mohu ji lehce napravit.“

Šachový stolek vytvořil Jarmil Kára ze zbytků dřeva
Zootechnik z Mělnicka si vyrobil jedinečný šachový stolek. Dřevěný, za tisícovku

Tato konkrétní brána podle něj byla poměrně pracná. „Není to dekor, který bychom vyráběli pravidelně. A když děláte něco nového, tak samozřejmě narážíte na úskalí. Při realizaci vždy záleží na tom, jestli používáme již připravené formy, nebo musíme vyrábět nový přípravek. Každý kousek, který je na bráně viditelný, je opracován ručně,“ vzpomíná.

Zinkování a kovářská čerň

V drtivé většině případů prý nechávají své výrobky zinkovat. „Děláme to proto, aby kov za pár let nezačal korodovat. Lidi se dnes nechtějí o nic starat, a pokud je kov pozinkovaný, vydrží náš výrobek nepřízeň počasí po dlouhou řadu let. Jako finální úpravu ale často volíme i kovářskou čerň. Aby barva na pozinku dobře držela, nechá se železo lehce zoxidovat a barva k němu pěkně přilne,“ uvádí.

Cena se podle něj odvíjí od náročnosti zpracování i ceny vstupních materiálů a energií. „Kdybych tuto bránu dělal před šesti lety, tak by stála úplně jiné peníze, než dnes. Před konečným zadáním vždy kalkulujeme náklady. Odhaduji ale, že pokud by dnes někdo takovou bránu chtěl, pohybovali bychom se někde kolem 90 000 korun bez daně,“ počítá náklady Radek Adámek.