„Pří výběru finální podoby jsme neměl moc na výběr. Máme dřevěné stropy a kvůli váze jsem zvolil určitý typ schodiště. Hlavně mě zajímalo, jak lidé řeší jeho boky, aby z něj náhodou nespadly děti dolů,“ plánuje Josef Houska.

Výroba krásného schodiště mu zabrala asi dva týdny čistého času. „Na škole jsem si udělal svářečský kurz, průkaz mi už sice dávno propadl, ale něco tam ještě naprskat umím,“ směje se vyučený strojní mechanik.

Nejkrásnější schodiště na světe. Podívejte se na extra výběr:

Zdroj: Youtube

Na rameno schodiště použil masivní jekl o velikosti 150 x 150 milimetrů, který sehnal přes kamaráda na vrakovišti.

„Byly to vlastně dva dvoumetrové kusy, které jsem potřeboval svařit dohromady. Navíc jsem je uvnitř vyztužil, aby se rameno náhodou nerozlomilo. Pro usazení jsem si nejprve musel připravit úhly. Manipulace s takovým kusem železa není úplně jednoduchá, a proto jsem si vytvořil pomůcku z dřevěného trámu 10 x 10 centimetrů. Na něm jsem si zaznamenal úhel, který rameno svírá se zemí a se stropem. Přenesl jsem ho na železo a jekly uřízl. Naštěstí to vyšlo přesně,“ vzpomíná s tím, že potřeboval schodiště udělat co nejméně prudké, aby po něm jeho tři malé děti mohly pohodlně a bezpečně chodit.

Náročná práce s úhlyRameno schodiště pro jistotu vyztužil.Rameno schodiště Josef Houska pro jistotu vyztužilZdroj: se svolením Josefa Housky

Nejhorší část ho ale teprve čekala. Musel vyměřit úhel a vzdálenost schodnic. Ty si může kdokoliv vypočítat na internetové kalkulačce.

„Když jsem zadal všechny parametry, tak mi aplikace spočítala všechny úhly i počet stupňů. Zakreslil jsem vše do ramene schodiště, ale nevycházelo mi to,“ směje se a dodává: „Takže jsem tak dlouho měřil, až se zadařilo. Vše jsem posvařoval. Říkal jsem si, že to buď vyjde, anebo ne. Naštěstí se podařilo.“

Smrkové schodnice ošetřené tvrdovoskem

Smrkové fošny na nášlapy zakoupil na pile. Uskladnil je asi na rok v garáži, aby mu pěkně vyschly.

„Když něco dělám, přemýšlím hodně dopředu. Pokud je po ruce materiál, je radost něco vytvářet. Fošny jsem nařezal a dospodu každého nášlapu jsem vyfrézoval otvor. Do něho se zasunul kovový držák přivařený k rameni. Nakonec jsem fošny k železné konstrukci přišrouboval,“ vysvětluje.


Nahrává se anketa ...

Kov byl povrchově zrezlý, a tak celou konstrukci vzal odrezovačem, zbrousil a natřel kovářskou černou. Dřevěné části nakonec ošetřil tvrdovoskem, který má rovněž protiskluzový efekt.

Schodiště za úžasnou cenu

„Na sociální síti jsem psal, že mě to vyšlo na 15 tisíc. Když jsem to počítal, tak jsem se tam ani zdaleka nedostal. Kovové prvky jsem měl skoro všechny od kamaráda za hubičku. Železné jekly jsem kupoval za 4500 korun. Normálně by cena měla být okolo 50 tisíc. Kupoval jsem jich více a zbytek použil na terasu. Za plechy na stupnice jsem dal asi tisícovku. Použil jsem tři fošny a za každou jsem na pile dal 440 Kč. Jediné, co jsem nakoupil v obchodě, jsou jekly 2,5 cm x 2,5 cm na bočnice schodiště. Vyšly mě na 1600 Kč,“ vypočítává náklady.

Menší problémy s bočnicemi

Josef Houska říká, že trošku nedomyslel bočnice schodiště. Musel je totiž kotvit skrze sádrokarton do trámu: „Kdybych to věděl dříve, že to bude zrovna tak a v tom místě, udělal bych to jinak. Takže jsem byl donucen dát 200 milimetrové šrouby. Konstrukce je sice pevná a nehne se, ale trošku jsem se bál, abych přes sádrokarton trefil trám. Nechtěl jsem si rozvrtat celý strop.“

Boule na zdi vytvoří zajímavý reliéf
Kutil srovnal křivé stěny levně a rychle. Zvolil techniku, kterou zvládne každý

Na sociálních sítích mají schody úspěch. „Přišlo mi to jako obyčejné schody, na facebooku se ale strhla mela. Někteří lidé se mě dokonce ptali, jestli jim je taky vyrobím. Dělal jsem je pro sebe, a tak jsem je musel odmítnout, protože opravdu nemám čas. Třeba jednou, až budu mít dům kompletně hotový, začnu vyrábět schody. Hlavní je, že se líbí mé manželce,“ usmívá se.