„Vše děláme, jak se říká, na koleni. Zatím pomalinku rekonstruujeme z toho, co dům dá. Ke zvelebování využíváme vše, co se dá použít. Část ze starých trámů byla sice ztrouchnivělá a měli jsme doma i červotoče, ale říkala jsem si, že by ještě mohly najít uplatnění,“ říká Jaroslava Šťastná, učitelka prvního stupně základní školy. Na chalupě v Podkrušnohoří relaxuje a dobíjí energii pro svoje prvňáčky. Do budoucna plánuje, že se na ni přestěhují.

Inspirace na internetu a pomoc od syna

Starou podlahu vybourali v čase letních prázdnin. Trámy uložili a Jaroslava přemýšlela, jak s nimi naložit. „Inspirovala jsem se na Pinterestu. Ten je všemocný. Přemluvila jsem syna, který je vyučeným truhlářem, aby mi s tím pomohl. Sama je holt neunesu. Řezal je ruční pilou, a tak nejsou zcela rovné. Docela se u toho nadřel,“ říká pochvalně. Na lavičku zase využili prkna ze starého roštu z postele.

Ladislav Rubáček při práci a jeho vyřezávaná lampa.
Řezbář z Kuksu dělá dřevěné lampy. Začal před třemi lety, teď ohromuje i Ameriku

Jarka trámy obrousila a poté přemýšlela, jak zástěnu postavit, aby odolala horskému klimatu. V Podkrušnohoří totiž často prší a zimy bývají vlhké. „Obávala jsem se, že by mohly, kdyby stály pouze na trávě nebo hlíně, začít tahat vlhkost. Nejprve jsem je chtěla natřít gumoasfaltem nebo nějakou penetrací. Nelíbilo se mi ale, že by byla cítit chemie a zkrátka se mi to moc do přírody dávat nechtělo,“ vysvětluje.

Jak si na zahradě založit ohniště? Podívejte se:

Zdroj: Youtube

Nová zástěna stojí na dlažbě

Použili proto betonovou dlažbu, na níž opracované trámy vyrovnali a postavili. „Dlažba má 4 cm a jsou to čtverce o straně 40 centimetrů. Pod nohy lavičky jsem koupila tytéž, ale o 10 centimetrů menší. Dlažbu jsme navíc podsypali štěrkem,“ přibližuje postup výstavby.

Zahrada manželů Šťastných v Lubech v Karlovarském kraji má asi 1000 metrů čtverečních. Je ale v prudkém svahu. Předchozí prozíraví majitelé z nevýhodného převýšení udělali výhodu. Svah rozdělili na několik teras. A svah je největším problémem. Znamená totiž vytahat veškerý materiál nahoru. „Na to potřebuji chlapskou sílu. Takže se holt musí zapojit jak syn, tak i manžel. Občas se jim sice příliš nechce, ale nakonec to pro mě udělají,“ pochvaluje si.

„Stůl jsem frézoval do roviny, a pak brousil. Na tom člověk vydá nejvíce času. Kvalitní broušení takového stolu si vezme asi 40 až 50 hodin práce,“ vysvětluje Petr Kari
Ze starého dřeva a moderního epoxidu vyrobil muž stůl. Teď ho chtějí všichni

Zástěna je postavena do oblouku, proto je konstrukce částečně samonosná. Ze zadní strany jsou jednotlivé komponenty propojeny železnými plošnými spoji. „Po celé délce mám na čtyřech místech zatlučené roxory do země. Jsou přichycené k zástěně, aby měla stabilitu a abychom se o ni mohli opřít.“

Díky působení sluníčka zástěna pěkně hřeje

To je zároveň jediná slabina opěrné zídky. „Tím, jak je rovná, nelze se tam dost dobře uvelebit. Ale není to prvoplánově postaveno proto, aby se člověk opíral. Mám ráda geometrii a souměrnost, takže mě trošičku mrzí, že jsem si to lépe nerozvrhla. Na druhou stranu si říkám, že to mělo být takové halabala,“ směje se a dodává: „Je to jižní svah a pořád na něj svítí sluníčko, takže trámy akumulují teplo a sálají přímo do zad. Je to super,“ pochvaluje si.


Nahrává se anketa ...

„Na svislou plochu jsem použila olejovou lazuru a na vodorovnou mi pan ve specializovaném obchodě navrhl něco jiného. Už si, bohužel, nevybavuji co. Povrchovou úpravu jsem nanášela ve dvou nátěrech,“ říká.

K stavbě zástěny a lavičky použila staré trámy, betonovou dlažbu, a nějaké vruty. Nejdražší na celé stavbě byl podle ní nátěr. „Hodně materiálu jsme už měli. Celkově jsem se vešla do zhruba 7 nebo 8 tisíc korun. To je podle mě přijatelná cena,“ vypočítává náklady.