Předchozí
1 z 6
Další

Když cesta je cílem

Původně jsem chtěl jít na sever. Lákalo mě Norko, ale věděl jsem, že nechci Siu nechat doma. Před dvěma lety jsem byl na Sumatře a odloučení zvládala stejně špatně jako já. Navíc jsem věděl, že na takovou cestu nemáme dostatečně našlapáno, takže jsme zvolili cestu do Santiaga de Compostela a potom ještě dál až na „konec světa“ do Portugalska.

fotka 1Zdroj: Deník / Jaroslava Hohlová

Pak přišel den D a já se Siou a třicetikilovým batohem vyrazil. Předtím jsem si ale ještě došel pro požehnání do plánského kostela. Už u Karlína jsme děkoval bratrovi, že mi přibalil turistické hole. V Halži už jsme se chtěl vrátit a měl jsem slzy na krajíčku z toho kam jsem se to vydal. Vzdát jsem to ale nechtěl, příprava na cestu mi trvala půl roku.

fotka 2Zdroj: Deník / Jaroslava Hohlová

Slušně se domluvím anglicky, cesta Německem byla pohodová, přestože německy moc nemluvíme, občas jsem si s někým i pěkně popovídal. Potkal jsem tady milé, přátelské a ochotné lidi, ani s noclehem obvykle nebyl problém, jenom ve Španělsku nemají rádi psy. Jakmile jsme se napojili na Svatojakubskou cestu, potkávali jsme se s poutníky a občas s někým strávili na cestě i několik dní. Někteří měli neuvěřitelné příhody a našlapáno mnohem víc než já.

fotka 6Zdroj: Deník / Jaroslava Hohlová

Do Santiago de Compostela jsme s partou přátel a zároveň poutníků došli 9. srpna 2018. Několik dnů předtím pršelo, takže když jsme dorazili do města, nebylo naším záměrem jít se procházet po městě. Fotku katedrály jsem si ale udělali a pak ještě zajít do poutnického kostela pro razítko, … a oni tam vydávali i Compostelu (potvrzení o vykonání pouti) tak jsem chtěl aby napsali Ondřej a Sia. To ale neprošlo, takže jsem si půjčil tužku a dopsal si to tam sám. Už ten list ale nemám: spálil jsem ho na Finisteře.

fotka 4Zdroj: Deník / Jaroslava Hohlová

Oceán jsem viděl o pár dní později před Finesterou (Na konci světa), bylo to začátkem listopadu. Lidi tady většinou pálí boty, já jsem spálil Compostelu, zjistil jsem, že bez osvědčení můžu být. Já i Sia jsme z oceánu byli nadšení. Sia poprvé v životě viděla tolik vody. Chvíli jsme se jen povalovali u oceánu. Jen tak procházkou z Plané u Mariánských Lázní. Do oceánu jsem vhodil mušle, který jsem cestou dostal od poutníků a taky malou kovovou figurku, která byla vzpomínkou na babičku. Myslím, že oceán je dobré místo na vzpomínání.

fotka 5Zdroj: Deník / Jaroslava Hohlová

Pobřeží Portugalska jsme prošli rybářskou stezkou a Nový rok jsem oslavil na pobřeží oceánu. Tehdy jsem si uvědomil, že mi možná doma hodně věcí uniká, stalo se několik zásadních událostí a já chtěl být u toho. Rozhodl jsem se proto vrátit se domů. Jít pěšky už jsem ale nechtěl. Nasedl jsem se Siou na nejbližší letadlo a vrátil se domů. Z Prahy jsem jel domů vlakem a můj život se zase spokojeně vrátil do starých kolejí.

fotka 6Zdroj: Deník / Jaroslava Hohlová