Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí peklo chybí. Tak končí vypravěč pohádku S čerty nejsou žerty. A jak tak koukám kolem sebe, někdy to peklo chybí i samotným čertům. Vzpomínám, jak jako děti jsme vykukovali zpoza maminčiny sukně, když zarachotil řetěz v předsíni. Nic příjemného to nebylo, ale dodnes na to vzpomínáme a u srdce nás hřeje. Ten čert byl špinavej od uhlí a smrděl jutovým pytlem, ale byl tak nějak hezkej. Dnešní hollywoodské masky koupené na tržišti jsou snad všechno, jen hezké ne. Možná jde o masku satana, dábla nebo krvelačného pahrdiny, ale český čert to není. Opominu-li, že malé děti by se vůbec strašit neměly, tak tyto masky jsou přímo nevkusné. A když mikulášskou atmosféru někdo doplní o výbuchy dělbuchů, tak je rázem po sváteční náladě. Oni totiž mnohdy čerti už nejsou, co bývali. Á propos peklo. Docela by mě zajímalo, jak moc by se vyprázdnily radnice, Parlament či Senát, kdyby peklo bylo, a zda bych i já ještě někdy po pátém prosinci napsal nějakou glosu.