Bývají na nádvoří kláštera v Kladrubech, bývají součástí různých poutí a slavností – třeba v Tachově, Stříbře, nebo třeba při zámeckých slavnostech v Boru. V různých obměnách a kombinacích na nich ale najdeme podobný sortiment nabízených výrobků či dobrot. Většinou nechybí keramika, repliky starých sečných zbraní, sklo, drobnosti od uměleckého kováře, který obvykle také bývá přítomen, nechybějí různé starobyle se tvářící šperky a podobné cetky. Samozřejmostí bývá medovina a výrobky na bázi medoviny, z pochutin pak různé placky (zelné, bramborové, škvarkové), buchty, koláčky, někdy pak řada všelijakých specialit. A pak různé sezonní zboží, podle toho, zda se jedná o jarmark velikonoční, posvícenský, pouťový, vánoční… Zkrátka lidové jarmarky jsou zpestřením tradičních pouťových stánkových prodejů. Ale jedno bych rád poznal. Nedávno jsem u jednoho sběratele viděl pohlednici z dobytčího trhu v Boru, který prý patříval k největším v kraji. Dobytčí trhy bývaly významnou ekonomickou událostí. Představte si borské náměstí plné krav, jalovic, býčků. K tomu shon a ryk prodávajících, tlačenice, smlouvání, třesení rukou. To žádný současný jarmark nabídnout nemůže.