Prostředí, v němž žijeme si do určité míry vytváříme sami. Měli bychom být i maximálně ohleduplní k druhým. Nevím, co by udělalo pejskařům, aby si na každé vyběhnutí se svým miláčkem vzali sáček a hromádku do něj přemístili. Takové vyšlápnuté hovínko, přinesené za dveře bytu, není níc příjemného. Více než psích výkalů je ale na chodnících nedopalků cigaret. A také rozšlapaných žvýkaček. Vajgly mě rozčilují hlavně u laviček na dětských hřištích. Je evidentní, že je tam odhazují maminky dohlížející na své ratolesti. Především ony by ale měly dbát na to, v jakém prostředí se pohybují jejich děti. Přece není problém, když už chci venku kouřit, vzít si s sebou třeba prázdnou krabičku od cigaret a vajgly do ní dávat. Ještě „lepší" jsou lidé kouřící z okna. Dokouří a šup s nedopalkem, nejraději ještě hořícím, ven. K popelníku je to daleko. Za vrchol arogance vůči druhým ale považuji chování některých mužů, a to zejména po ránu. Místo použití kapesníku hlasitě potáhnou, natáhnou a vyplivnou. Pominu-li nelibý zvuk, to co po nich zůstane na chodníku, je odporné. Takže ano, psí hromádky na veřejná prostranství nepatří. Ale nepatří tam ani vajgly, žvýkačky, plivance a o odhozeném nepořádku nemluvě. Kritizujme, ale sami se chovejme slušně a ohleduplně.