Já dnes nebudu výjimkou. Tuším, že psát kriticky o nezaměstnaných a ještě ke všemu v našich končinách, rovná se podřezávání si větve pod sebou samým. Každý z nás může přijít o práci v podstatě kdykoli. To je fenomén naší doby. Jiné už to nebude. Mnoho nezaměstatných lidí na našem okrese je odkázáno na sociální dávky, o jejichž přiměřené či nepřiměřené výši bychom všichni mohli vést sáhodlouhé debaty a diskuze. Zřejmě se prodebatujeme k závěru, že jsou směšně nízké. Takže podle selského ruzumu by mělo platit, že každý člověk v této nepříjemné situaci by měl hledat řešení, jak si svůj měsíční příjem zvýšit. Jedním z nich je takzvaná veřejná služba, kdy lidé bez práce mohou pomáhat nejen při úklidu obce. Za to se jim o několik stokorun zvýší sociální dávky. Asi je to pro nezaměstnané málo, říkal jsem si v duchu poté, co jsem si přečetl článek mé kolegyně. Nehci tím házet všechny do jednoho pytle, někteří určitě chtějí, ale nemůžou. Já se divím těm kteří můžou, ale nechtějí.