Honza je přece silák a správný chlap, který věří v dobro a trestá zlo. A co statečný Jeníček, tak bez bázně a hany strkající perníkovou ježibabu do pece? Ani na něj nesmíme zapomenout. Co si budeme povídat, jméno Honza je prostě oblíbené po celá staletí a v dnešní době se dostává až na vedoucí příčky nejčastějších chlapeckých jmen v české republice. S tím jsou ale spojené mnohé trable. Představte si například: Jdete se projít s bratrem Honzou a potkáte kamaráda Honzíka, domluvíte se na společnou večerní akci. Večer se připojí další kamarád – tentokrát je to Jeňa – prostě další Honza. Takže už tam máte Honzy tři, začíná vám jít hlava kolem… V tom zavolá jeden váš příbuzný, nebojte se není to Honza, ale má – stejně jako vy – bratra Honzu, ale o tom se zmíní jen letmo, vypráví vám o tom co chce podniknout se svým nejlepším přítelem – Honzou. Rozhovor je krátký a milý, vy se ale už úplně ztrácíte v tom, kdo je kdo. Honza, Honzík, Hanz, Jeňa, Jeník, Jenda… Tak už dost. To není ukázka krásy českého jazyka. To je chaos.