Jak se ten zvuk nese do dáli, jak se při jejich vyslovování krásně špulí rty. Až bude Honzíkovi, nebo Jeníkovi, říkejte jim jak chcete, čtrnáct let, přijde ke kompu, konektne se na net, vleze na fejs a nakonec si ještě vysmaží cedlo. Anička, pokud v sedmnácti nebude mít na pupíku kérku, nebude kůl. Maruška poté, kdy přijde ze školy si zapne plazmu a druhý den bude dětem vyprávět, že ten seroš byl gutý. Jakub v dospělosti sežene fajn džob za dobrý many. Bude accounts managerem, i když v podstatě bude pracovat jako účetní. Pak zaparkuje svůj vagen hned vedle svého houm. A když Matěj s Jakubem vymění céčka za hokej karts, udělá dobrý byznys. Přestože naše děti na nás občas mluví cizí řečí, česká jména jim zůstala. Vždyť jak se člověk může se jménem doslova pomazlit, když zavolá, Terezko! Jak krásná jsou ta česká jména. Doufám, že je v české kotlině budeme slýchat i nadále.