Poznal jsem jej jako skutečného filmového nadšence – asi tak jako většina těch, kteří jej znali. Několikrát jsem měl tu příležitost si s ním povídat o filmu. Přesněji řečeno, když jsem nadhodil téma nebo položil otázku, poslouchal jsem mnohaminutový zasvěcený monolog, který se nedal přerušit. A byl to vždy zajímavý monolog. Pan Kalaš se opravdu vyznal a uměl hovořit snad o každém českém filmu, nebo režisérovi, na kterého jste si jen vzpomněli. Není to tak dávno, co jsem do jednoho článku potřeboval vědět, které filmy (nebo jejich části) se na Tachovsku natáčely. Samozřejmě jsem se obrátil na pana Kalaše, protože jsem věděl, že o tom má přehled. „Za chvíli to tam máte,“ řekl tenkrát a za pár minut přišel skutečně mail se seznamem několika filmů. A já byl vděčný, že nemusím složitě hledat ve filmových databázích. A ten jeho archiv. Když mi v prosinci 2009 poslal jeho seznam, čítal téměř 1400 titulů filmů a seriálů. Mezi nimi spousta unikátů, které těžko někdy uvidíte v televizi. Když jsem v pondělí byl v Plané, zaslechl jsem, že odchod pana Kalaše znamená konec pro plánské kino. Já věřím, že ne. Samozřejmě, že navázat na tak vysoko nastavenou laťku nebude lehké. Kino bude fungovat dál. Ale bez Jiřího Kalaše bude jiné. Hodně jiné…