Nejenže potkávám natěšené lidi, že už je konečně teplo, svítí sluníčko, i když letos je tedy na své paprsky opravdu skoupé, ale hodně mě lákají výlohy. Není to tím, že by nabízely atraktivní zboží za akční ceny, ale nahlížím do nich proto, že mají nějaké tablo. V našem městě každý rok maturují čtyři třídy a každá se snaží upoutat originálním tablem. Z loňska si pamatuji jedno, kde měli studenti sádrové odlitky obličejů. Letos se nemohu rozhodnout, ketré je to nej a ještě jsem stejně všechny neviděla. Zatím o mou přízeň bojují studenti gymnázia ve svěracích kazajkách, pak obchodní akademie, kde jsou žáci převlečení za hazardní hráče a pak studenti agra, kteří mají u fotek zvířátka. Čekám ještě na to poslední tablo. Věřím, že už v ulici je, ale tento týden jsem, bohužel, neměla šanci ji projít. Snad zítra. Co se mi však také líbí, jsou komentáře kolemjdoucích. Liší se od věku i pohlaví. Zatímco děti bezelstně obdivují zvířátka a matky hledají své děti, tak muži trousí poznámky typu, hele, ta bloncka, ta by stála za hřích. No, koukej, i ta učitelka je šťabajzna. Inu, každý dle gusta svého.