Nejsme bulvár a chceme mít články objektivní a názorově vyvážené. I kontaktovali jsme Amcico pojišťovnu. Prvním krokem byly webové stránky oné pojišťovny. Jaké bylo naše překvapení, když jsme v kontaktech našli jen jediné číslo, a to ještě kamsi na recepci. Inu, jsme novináři, taková společnost bude určitě mít i tiskového mluvčího. Budeme tedy kontatkovat jej. Je to prostě běžná praxe. Ovšem číslo jsme měli jediné. Vytočili jsme jej a na druhém konci se nám ozvala recepční pražské centrály a vychrlila na nás tu klasickou, kysele znějící a naučenou otázku, co bychom chtěli.

Marně jsme se jí snažili vysvětlit, že bychom chtěli hovořit s tiskovým mluvčím. Žena byla neoblomná a chtěla vědět, co od něj chceme, my novináři. Po krátkém slovním handrkování jsme tedy povolili a vypověděli recepční, v čem je problém. Ta nám briskně vysvětlila, že v případu pana Bárty jsme třetí osobou a tudíž nám nebude nikdo nic sdělovat. Nakonec jsme však dostali alespoň e –mail na osobu, která vše řeší. Ale ne na žádného tiskového mluvčího. Přiznejme však pojišťovně alespoň jednu věc k dobru – odpovídají rychle. To nám ale nestačí.

Závěrem. Vrcholný management pojišťovny to může zabalit a nechat jednat jenom vrátnou. Ta to evidentně zvládne. Kdybychom nebyli novináři, kteří jsou zvyklí domáhat se informací, na které mají právo a byli bychom jen prostými „pěšáky“, skončili bychom skutečně jen u kyselé, pražské, recepční. Ještě mě napadá jedna věc. Mají vůbec u Amcica mluvčího? Chtěli bychom s ním mluvit. A jestli ne, navrhuji, aby tuto funkci zastávala recepční. My ji věříme, ona to zvládne.